ZE ZÁKULISÍ OMLADINY (MEDVĚD & MUZIKÁL)
Na počátku stál Drobeček. Ano, tuhle přezdívku měl jen jeden, náš Vladimír Stejskal, a takto láskyplně si ho pojmenovala česká vídeňská menšina. Měl kdysi v úmyslu zahrát zkrácenou verzi jednoaktovky A. P. Čechova Medvěd pro jednu sokolskou oslavu a pro titulní roli si vybral Vlastíka Janču, herce Vlastenecké omladiny. Tenkrát se plán nevydařil, Drobeček už není mezi námi, ale jeho myšlenka tu zůstala. Když VOmladina v druhém roce pandemie nerozhodně přešlapovala na místě a musela znovu odřeknout plánovaný muzikál, byl to právě Vlastík, který doma objevil scénář Medvěda a dostal chuť tentokrát tuto jednoaktovku opravdu nastudovat. Začal se roli učit – stejně jako dva další protagonisté – nejdřív jen tak pro radost „do šuplíku“. Ale s odhodláním hrát za každou cenu už kvůli Drobečkovi, naplnit tento odkaz na jeho památku.
Nejdříve se zkoušelo pomocí moderní techniky přes Skype, v září pak už naživo. Pořád ale nebylo jisté, že hrát budeme a také, čím vyplnit druhou polovinu představení. Nakonec zvítězil návrh vybrat hezké písničky z muzikálů, které jsme hráli v posledním desetiletí. Tak se také stalo, mladé tanečnice připravovaly a šily kostýmy a všichni jsme byli natěšení. Ale jak se blížil termín 20. listopadu, začaly stejným tempem narůstat obavy, zda vůbec budeme moci hrát! Zprávy a názory politiků se různily a my začali zkoušet na jevišti. Ale najednou bác, od pátku 19. listopadu už neplatilo ve Vídni nařízení 2G, ale 2G plus! To znamená, že všichni herci i diváci museli mít ještě navíc PCR test! Začaly se houfně rušit rezervace. Ale my herci jsme zodpovědně ve čtvrtek po generálce dělali nařízený „kloktací“ test.
V noci z pátku na sobotu pak začaly chodit výsledky. S jakou nervozitou a obavami jsme je očekávali! Stačilo by, aby jeden z nás byl pozitivní a my nehrajeme… Ještě v noci všem cinkal telefon, jak jsme si navzájem oznamovali jeden po druhém: Huráá, jsem negativní! Já taky… Tak nám postupně padaly balvany ze srdce a v sobotu jsme všichni nastoupili odhodlaní hrát i třeba jen pro 30 diváků!
Nakonec jich bylo 100. Všichni byli zkontrolovaní díky Martině, která je ze školy, kde působí, vycvičená na tuto činnost a zaučila i mladé herečky. Ty místo přípravy na představení mrzly v průchodě, kde všechny návštěvníky podrobily kontrole a zapisovaly potřebná data. Ještě že bylo dole v šatně připraveno něco pro zahřátí! Nakonec bylo Medvěd & Muzikál velmi vydařené představení v komorním duchu. Podařilo se propojit diváky s herci a všichni jsme si užívali nádherného pocitu sounáležitosti. A tento pocit, kdy publikum souzní s herci a naopak, je to, proč hrajeme. Pro tuhle radost.
aVa
Fotky: Martin Venglář