Pandemie nás pořád ještě svírá ve svém železném objetí a kostely byly krátce před Vánocemi zavřené stejně jako o Velikonocích. Ale na třetí, tzv. radostnou adventní neděli, se bohoslužby už konaly a v našem vesnickém kostelíku se nás sešlo 14 statečných. Starý pan farář se v kázání věnoval tématu radost. Citoval jednoho moudrého muže, který na toto téma rozvinul několik přirovnání a nakonec nás vyzval, abychom o radosti přemýšleli – co dělá v životě radost nám. Z citátů jsem si zapamatovala jeden příměr: Když odchází potěšení (Vergnügen), přichází nuda. Když odchází radost (Freude), přichází vděčnost.

A tuhle radost jsem si uvědomila při letošní akci Dárek do krabice, který u nás pořádá pár dobrovolníků za pomoci obecního úřadu. Obyvatelé naší obce byli vyzváni, aby do krabice od bot zabalili dárky pro děti hlavně z dětských domovů. Byl u toho i seznam, co by měl balíček obsahovat. Kromě obvyklých sladkostí, malé hračky a plyšáka na seznamu stojí i docela obyčejné věci jako zubní pasta, kartáček na zuby a mýdlo.

Trochu jsme popřemýšleli, a pak jsme takový balíček s vnoučkem zabalili, přiložili přání a určili balíček pro kluka v Dominikově věku. Když jsem ho nesla na obecní úřad odevzdat, ohromila mě pyramida balíků a v té chvíli mnou projela vlna radosti, že tolik lidí vynaloží svůj čas a námahu, že daruje něco, co se nedá vyčíslit penězi. A dělají to proto, aby na Štědrý den pár dětí aspoň na chvíli mělo pocit, že nejsou opuštěné…