V letech 1942 – 1945 byla činnost Vlastenecké omladiny zakázána. Avšak v poválečných letech 1950 – 1959 můžeme zaznamenat opětovný rozkvět a největší produktivitu spolku – bylo odehráno 52 divadelních her v 62 představeních. V roce 1954 se na základě pozvání České besedy uskutečnil velice zdařilý hostující zájezd do Jugoslávie, do Záhřebu a Daruvaru, o jehož úspěchu se hovoří dodnes.

Ovšem v šedesátých letech se situace změnila. Toto desetiletí začalo pro Omladinu velmi trpce. Nejen, že byla nucena stěhovat se kvůli zbourání domovského sídla v Národním domě k nácviku představení do malé místnosti v Herklotzgasse 3, ale musela se rozloučit s lidmi, kteří jí vtiskli svou pečeť. Jedním z nich byl tzv. „táta Omladiny“, pan Jakub Leitner. V roce 1961 se poprvé ujímá režie žena, Hermína Pluskotová. Odvážná režisérka byla tehdy odměněna bouřlivým potleskem.

Politické události roku 1968 v Československu však měly neblahý dopad i na vídeňskou českou menšinu. Ta se rozdělila na dva tábory a hodně členů Omladinu z politických důvodů opustilo. V roce 1969 se VO stěhuje do klubovny v nově postaveném Národním domě – hotelu Bohemia, který pak sloužil spolku jako domov celých následujících dvacet pět let. Do spolku se postupně hlásili noví členové, kteří přišli z bývalé ČSSR a tím zřetelně soubor posílili. Zrušení hotelu však znamenalo opětné stěhování, tentokráte do školní budovy české školy Komenského na Sebastiánově náměstí v třetím okrese, kde má Vlastenecká omladina sídlo dodnes. Od osmdesátých let se přešlo k rytmu dvou divadelních představení ročně, a sice na jaře a na podzim. Příčinou bylo neustálé oslabování českovídeňské menšiny a jejího zájmu.