Rebelský víkend je za námi. Představení dohráno, kostýmy uklizené, jeviště zeje prázdnotou a kulisy odpočívají rozmontovány ve sklepě… A my se pomalu vzpamatováváme z dlouhého, tentokrát dokonce několikaletého, maratonu zkoušek a příprav na Rebely. Je nám trochu smutno. Dnes je totiž pondělí po premiéře a my se na rozdíl od uplynulých týdnů nechystáme večer na zkoušku. A tak si aspoň celý den vyměňujeme zprávy plné dojmů, vzpomínek a hlášek z Rebelů, abychom si tu divadelní atmosféru v sobě ještě chvilku udrželi.

Když jsme se v roce 2019 rozhodli hrát Rebely, věděli jsme, že to bude velký projekt. Kdyby nám ale tehdy někdo řekl jak moc, nejspíš bychom se zhrozili. Divadelní zpracování filmového muzikálu, jakým jsou Rebelové, je totiž pěkně tvrdý oříšek. Zatímco ve filmu se díky střihům rychle střídá jedna scéna za druhou, na divadle to zas tak rychle nejde – když chcete tak jako ve filmu zavést diváka z kostela do hospůdky, nebo z taneční zábavy do školní třídy, musíte si pořádně lámat hlavu, jak to udělat, abyste ho nenudili čekáním, než přesunete stoly, nebo usadíte deset lidí do lavic. Podobně složité je také například osvětlení či pouštění zvuků. A to ani nemluvím o zkoušení s téměř čtyřiceti herci: Už jen najít termíny, kdy mají čas na zkoušku herci, kteří hrají ve stejných scénách, není právě lehké.