Přeskočit na obsah

VŠEOBECNÉ ČLÁNKY K ROKU 2020

O radosti

Pandemie nás pořád ještě svírá ve svém železném objetí a kostely byly krátce před Vánocemi zavřené stejně jako o Velikonocích. Ale na třetí, tzv. radostnou adventní neděli, se bohoslužby už konaly a v našem vesnickém kostelíku se nás sešlo 14 statečných. Starý pan farář se v kázání věnoval tématu radost. Citoval jednoho moudrého muže, který na toto téma rozvinul několik přirovnání a nakonec nás vyzval, abychom o radosti přemýšleli – co dělá v životě radost nám. Z citátů jsem si zapamatovala jeden příměr: Když odchází potěšení (Vergnügen), přichází nuda. Když odchází radost (Freude), přichází vděčnost.

A tuhle radost jsem si uvědomila při letošní akci Dárek do krabice, který u nás pořádá pár dobrovolníků za pomoci obecního úřadu. Obyvatelé naší obce byli vyzváni, aby do krabice od bot zabalili dárky pro děti hlavně z dětských domovů. Byl u toho i seznam, co by měl balíček obsahovat. Kromě obvyklých sladkostí, malé hračky a plyšáka na seznamu stojí i docela obyčejné věci jako zubní pasta, kartáček na zuby a mýdlo.

Trochu jsme popřemýšleli, a pak jsme takový balíček s vnoučkem zabalili, přiložili přání a určili balíček pro kluka v Dominikově věku. Když jsem ho nesla na obecní úřad odevzdat, ohromila mě pyramida balíků a v té chvíli mnou projela vlna radosti, že tolik lidí vynaloží svůj čas a námahu, že daruje něco, co se nedá vyčíslit penězi. A dělají to proto, aby na Štědrý den pár dětí aspoň na chvíli mělo pocit, že nejsou opuštěné…

A co mi ještě udělalo velkou radost v letošním adventu? Byl to benefiční koncert ve Strážnici, který byl pořádán na opravu kostela sv. Martina. Koncert vymysleli a zorganizovali dva mladí muži, kterým se za 10 dní plánování podařil malý zázrak. Po slavnostním zahájení třemi trubači jsme slyšeli Vltavu od Bedřicha Smetany, zahranou čtyřručně na klavír, představila se nám schola, v které se ke zpěvu a muzicírování schází mladí lidé, zahrál nám skvělý varhaník Laco, ve Strážnici známý a uctívaný a nemohla chybět ani cimbálka, která ke Strážnici patří jako víno. Cimbálky byly dokonce dvě a nakonec zahrály svorně spolu.

Koncert se přenášel online a po skončení se sešla taková částka, že vystačí téměř na všechny nutné opravy! A zase zůstal hřejivý pocit z nesmírné solidarity lidí a také trochu hrdosti, protože pořadatelé byli naši přátelé  z Demižónu. Tak na shledanou – snad už příští rok! – na jarním Čaji o páté!

aVa

ČAJE O PÁTÉ NA NOVÝ ZPŮSOB

O paní Náladě Dobré, moderních frajeřích a Čaji o páté v době temna

Dovolte mi, abych vám představila naši omladinářskou divadelní patronku, paní Náladu Dobrou. Není to žádná dáma, ale pořádná rošťanda, která láká od října do března diváky, tanečníky a kamarády na zábavu, tanec, poklábosení. Miluje výborné chlebíčky, dýňovou polévku anebo dobře vychlazenou skleničku aperolu. Omladináři si ji zabydleli na Čajích o páté, kde se už patnáct let každou druhou neděli v měsíci pěkně rozparádí. Rozpustile tančí na „Oktoberfest“, pomáhá strašit na Halloweenu, mlsá sladkosti od Mikuláše, převléká se za maškaru a v březnu tancuje s Demižónem a Marjánkou. Ve velké klubovně školy Komenský alespoň na čtyři hodiny vykouzlí pohodu a úsměvy na tvářích návštěvníků. Nevlastní sestra Nálada Špatná má zakázaný vstup, a proto zůstává stát před železnými vraty na dvorku, kde ji nechávají bez povšimnutí i postávající kuřáci.

Paní Náladu Dobrou by ovšem ještě při karnevalovém hýření v únoru ani ve snu nenapadlo, že se právě do Evropy stěhuje nebezpečný a zákeřný pan Virus Korona, který se sice pod mikroskopem tváří jako sluníčko, ale je to pěkný zmetek. Velice rád putuje mezi lidmi, ale nekamarádí se s nimi, spíš naopak. Nemá je ani trošku rád! Do svého týmu si na posilněnou přivzal takové nesympaťáky jako je paní Nemoc, často doprovázená panem Strachem a nejlepším kamarádem je jim staříček Smrťáček. To je ten nejhorší! A právě tento tým se postaral, že se najednou na celé naší matičce Zemi zastavil čas… A nastala doba temna na dobu neurčitou.

Naše patronka paní Nálada Dobrá, která byla těsně před březnovým Čajem o páté násilně z velké klubovny vystěhovaná, je ale kreativní bojovnice! Přišla se skvělým nápadem, kam se přestěhovat! Zašla k nám úplně náhodou jednou v neděli na konci března, jak jinak než o páté hodině, spustila počítače, laptopy anebo mobilní telefony, poprosila komunikativní frajery Skype a Zoom o pomoc tak, abychom se my z Omladiny zase mohli vidět, setkat se a poklábosit. Každý ve svém obýváku, u skleničky vína a i nějaká ta dobrota se objevila na hladové obrazovce.

Na první setkání nás přišlo deset plus jeden pes, zato teď v neděli už patnáct, každý spořádaně ve svém rámečku na obrazovce. Na našem provizorním internetovém Čaji o páté je povolené i cestování, bez hraničních kontrol či cestovních pasů. A tak nás navštívili i Jurka z Brna a Jirka z Prahy. K nim se přidala Dana ze Znojma a tentokráte nám zamávala i její  stařičká maminka! 

O pěvecké zpestření se vždy stará náš charismatický Vlastík a jeho kytara.

Frajeři Skype a Zoom sice nenahradí přátelské objetí, blízkost, osobní intimitu hovoru, či prosté ťuknutí skleničkou sektu, ale umožňují nám alespoň na pár hodin být spolu, protože se máme rádi! Paní Náladě Dobré jsme na dočasnou dobu poskytli přechodné bydliště a ona nám za odměnu stále připomíná:

„Není nutno, není nutno, aby bylo příliš veselo. Hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo…“

     — Martina Pfeffer

Co mi koronavir dal a vzal

Článek od Aničky
Vaďurové

Básnička od Olinky Worringové

Fotky od Jany Salotové a Kolencové

Protože bydlíme na vesnici na úpatí vídeňského lesa, tak je nám i v tomto čase nejrůznějších omezení a příkazů docela hej. Máme tu krásnou přírodu, pejska na procházky a každý den nás budí cvrkot ptáků a probouzející se příroda. Najednou žijeme s manželem poklidný život penzistů – poprvé a trochu udiveně. Žádné povinnosti, žádné akce, přípravy a organizace, a taky žádný vnouček! Zaplněný kalendář teď mlčí a život se jakoby pozastavil. Celý svět je ochromen a já už raději nestuduji počty nakažených a zemřelých. Nám v našem doupěti je však dobře, máme co jíst a jsme poučeni, když budeme doma a mýt si ruce, tak se nenakazíme. Venku i přes ohrožení nákazou všechno zdánlivě funguje, jak má.

Jen každý večer pláču. Pocházím z Uničova, který je už dva týdny v přísné karanténě. Lidé nesmí vycházet ze svých příbytků, rodiny s dětmi nesmí ani do parku nebo do vlastní zahrádky. Ale večer ve 20 h se odehrává den co den stejný scénář. Všichni se nahrnou do oken nebo na balkón paneláků a obyvatelé Uničova tleskají všem zdravotníkům, hasičům a policii, kteří zajišťují chod města. Někdo pak do potlesku pouští českou hymnu, všechno ztichne a nastane magická chvíle, která oživí srdce. Už není nikdo sám, jsme jenom my, ty pomůžeš mně, já zas tobě. 

Každý večer se vytváří mezi lidmi pouto, které je splétá do pevného společenství. Po odeznění státní hymny bývá ještě přídavek, pokaždé jiný. Karel Gott, Zdeněk Svěrák s písničkou Není nutno a dnes moje oblíbená Věra Martinová s nádhernou písní Já se vrátím. 

Lidé tleskají, volají DĚKUJEME a BRAVO a já slzím dojetím nad mobilem v ruce. Jsou to mí lidi, je to mé město, patří tam i mé srdce!

V tu chvíli si vybavuji citát: Miluj lidi, rychle se ztrácejí…

aVa

Korona svět smaží, každý se teď snaží!

Naše členka Olinka Worringová napsala na téma koronavirus tuto básničku:

Domů přijdou holčičky, umyjou si ručičky
dávají si pozor na to, nosík, pusu nechytati.
Děláš to moc správně zlato
chválí děti jejich tatík!

Na procházku dáme roušku s gumičkou na každém oušku
na ní auta, kočičky, šijí mámy, babičky.
I batole nosí roušku, dělá na nás bububu!
nečum a věř Babišovi, dej si něco pres hubu.

Školu nám teď zavřeli, co by řekl Komenský?
Učíme se přes computer, rozesílá učitel,
aby se to rýmovalo, jmenujme ho Rovenský.

HYGIENA – priorita akceptuje Riki, Ota
úzký profil alkohol – sterillium clasik –
teď pucuje dům i tělo Hausfrau i básník.

Neúprosná izolace objevuje vlohy lidské,
nečinnost je motivace! Co děláte, kdyz zavření jste???

S příkladem odpovědi na tuto básničky přichází naše dvě Jany – Salotová i Kolencová, toho času v home officu s dětskými i zvířecími miláčky:

“Jak je u mě zvykem, ani teď se rozhodně nenudím. Kromě toho, že se svým věrným pomocníkem každý den odpracuju spoustu hodin do práce, přemýšlím nad choreografiemi do listopadového divadla a stahuju novou hudbu do tanečních a na Čaje o páté. Už se nemůžu dočkat setkání s kamarády, spoluherci i fanoušky. Jen ten pejsek pořád nemůže pochopit, že zrovna nemůžeme trávit tolik času venku jako dřív.”

“Zkombinovat dva plné úvazky, dvě školní děti a každodenní vaření pro čtyři osoby v jednom bytě není jednoduché. Přesto se nevzdáváme a snažíme užívat si malé radosti, třeba malý piknik na balkóně.”