VÝLET DO NEZNÁMA
Každoroční výlety do neznáma vymýšlí, plánuje a organizuje pro divadelníky z Vlastenecké omladiny Alena Tobrmanová za podpory svého Luboše. Pase se pak na našem údivu a ohromení a my se po vydařeném výletě spokojeně ujišťujeme, že bychom do takových míst jinak nikdy nezavítali! A co jsme zažili v sobotu 28. května? Ráno na nás u školy čekal přímo luxusní autobus. My, milovníci filmu „Dědictví“, bychom to okomentovali slovy: „Už je tady, poschoďák!“ Tak pěkným autobusem, navíc s velmi obratným řidičem Borisem, se Omladina už dlouho nesvezla. Po dvou hodinách jízdy severním směrem jsme se už začínali dohadovat, kam jedeme, jestli k tamtomu jezeru nebo k tomu krásnému hradu před námi, ale nikdo se netrefil. Zastavili jsme totiž před sýrárnou „Käsemacherwelt“ v půvabném městečku Heidenreichstein, kde nás čekala prohlídka i s degustací.
Užasli jsme, kolik ruční práce je zapotřebí pro výrobu nejrůznějších variant z ovčího, kozího a kravského mléka! A někteří z nás poprvé v životě ochutnali ovčí mléko! Bylo výborné a vonělo smetanou. Celý areál sýrárny je propojený s restaurací, obchodem, kde jsou k dostání nejrozmanitější druhy sýrů a antipasti z místní produkce. Pro děti je pak možné vyřádění v rozsáhlém dětském koutku venku i uvnitř.
Po obědě většina z nás využila možnost projít se kolem nádherného jezírka. Počasí nám přálo, tak někteří z nás chytli i trochu bronzu. Po odvolání poplachu, že se ztratil pejsek Fridolín, jsme mohli vyrazit ještě o kousek dál, opět do neznámého cíle. Cesta tentokrát netrvala dlouho, po chvilce jsme zastavili v malebném Schremsu, kde pro nás Alena zařídila prohlídku v místním Centru podvodního světa. Moc jsme nevěděli, co si pod tím představit. Uvítaly nás prostory s houpací sítí, modely, živými expozicemi i hračkami a obřími akvárii. Pod mikroskopem jsme si mohli prohlédnout různé vodní potvůrky, i když při promítání v mikrokině, doprovázeném odborným výkladem, už někteří potřebovali sem tam probudit. Ovšem druhá, venkovní část prohlídky, nás zase osvěžila, protože začalo trochu pršet.
Zaujaly nás místní žáby, které odvážní kluci lovili rukama, a také jsme se mohli podívat na krmení vyder. Byly dvě a kulily na nás svá zvědavá očka stejně jako my na ně. Pak už ale bylo nutné jet zase o dům dál, vždyť nás ještě čekala večeře ve vinném sklípku! Překvapilo a potěšilo nás, že na nás obsluha mluvila česky. Děti zase mohly trénovat svá tělíčka na trampolíně, my dospělí jsme se pak raději vrhli na prkénko s pořádnou porcí různých slanin, salámů, špeků apod. No, vegetariáni by to v Omladině měli opravdu těžké! Sluníčko opět vysvitlo, a tak jsme si mohli užívat pěkného, pokojného podvečera. A jelikož jsme velmi disciplinovaní, téměř podle rozkazů jsme po šesté hodině opustili lokál a trošku neradi se vydali k domovu.
Po cestě domů se toho zase navyprávělo! Padaly i návrhy na další rok, např. i dvoudenní výlety. No, nechme se překvapit, s čím nás omladinářsko-výletoví experti Tobrmanovi překvapí příště. Já se každopádně už teď těším!
Jana Kolencová