FOLKLORNÍ ČAJ
Již mnohokrát jsem slyšel chválu o strážnickém Demižónu, a proto jsem se v neděli 13. března vydal zjistit pravdu, o čem nebo co to je. Trochu jsem se bál demižónského ročníku 1999. Vždyť tak dlouho skladované moky na Slovácku nemají, a proto jsem si pro jistotu vzal do kapsy živočišné uhlí – jistota je jistota.
Nejednalo se ale o víno! Demižón je totiž folklórní soubor asi třiceti rozjásaných, pohyblivých mladých tanečníků, půvabných tanečnic, muzikantů a zpěváků. Když oni zahrají a zatančí tance moravské, slovenské a navíc přidají i čardáš, přemýšlím, že asi mají v krvi krev dávných Tatarů, kteří ten kraj kdysi okupovali. Tato nová, mladá strážnická generace je patrně mimořádně dobře klonovaná a umí se roztančit tak, že si myslíte, že už nemají ani klouby! Ta jejich životní radost z pohybu a úsměv v očích i na tváři vám dá víc než ta nejoptimistější prohlášení vlády. Ti mladí navíc nemají tetování, pearcingy a holky ani křečové žíly. Takovouto menšinu mladých nepotkáte ve vídeňském metru, ani kdybyste si za to chtěli zaplatit.
V neděli to bylo již šesté vystoupení souboru Demižón v zaplněné velké klubovně Komenského školy na jarním Čaji o páté a soubor opět sklidil upřímný potlesk všech. Ten šestý Demižón měl chuť vína vinaře, který si to nejlepší nechává jenom sám pro sebe. Příští rok, dá-li Bůh, uvidíme Demižón znovu, bude sice o rok starší, ale já vás ujišťuji, že v tomto Demižónu se víno nekazí. Na zdraví !!!
Zdeněk Homolka