Trochu jsme se obávali, že si budeme muset sníst dýňovou polévku sami, ale velká klubovna se postupně zaplnila do posledního místečka. Přišli i staří známí, které jsme dlouho neviděli, a tak nám společný čas proběhl v radostné atmosféře až příliš rychle! Polévky bylo samozřejmě málo, ale jistily to párky a chlebíčky, které Alena nazdobila malými pavoučky. S Lubošovou pomocí vyparádila také celou velkou klubovnu malými strašidýlky. Ta ale vůbec nevzbuzovala strach, jak je vidět na přiložené fotografii. Od té doby, co mám vnoučka a vidím, s jakou vervou vyřezává do dýně oči a zuby, a jak rád se přestrojuje, jsem se s tímto svátkem smířila také. Strašidýlka jsou pak jenom pro zábavu a dnešní děti se jich vůbec nebojí! Ti, co byli na Čaji o páté, to cítí patrně stejně a užívali si veselou pohodu. Někteří v kostýmech, jiní bez – ale všichni byli rádi pospolu. A o to na Čajích o páté jde.