MY FAIR LADY
Všechny články k My Fair Lady najdete pod galerií.
My Fair Lady ve Vídni
U všech představení Vlastenecké omladiny je nám vždy velice líto, že se nemohou vícekrát opakovat, jak to bývá u profesionálních scén. Úsilí, které je do nastudování vloženo, tak může ocenit jen relativně malý okruh diváků a ani herci si podle nás představení jaksepatří nevychutnají, protože premiéra a mnohdy zároveň i derniéra nedovolí oprostit se zcela od zvláštního rozechvění, které herci při premiérách prožívají. Každým opakováním si však představení víc a víc užívají, protože se jim dostává pod kůži a stoupá jejich jistota. Letos nastudovaná My Fair Lady k příležitosti 130. výročí založení VOmladiny je výjimkou. Hrála se již před pěti lety k 125. výročí a letos jsme ji viděli v novém provedení s malými úpravami v obsazení, výpravě i režii.
Když jsme přijeli 14. listopadu z Prahy na sobotní představení muzikálu, bylo pro nás milým zjištěním, že je vyprodáno. Sál se naplnil chviličku po 17 hodině a s malou přestávkou nás herci provázeli krásným, romantickým příběhem více jak 3 hodiny. V chytře navržených kulisách se střídal svižně obraz za obrazem a na barevné kulisy a kostýmy byla radost pohledět. Všem hercům bylo krásně rozumět a hlasitost byla přesně dávkována. Hudba navazovala citlivě na scénu a výkony zpěváků byly obdivuhodné. Nemá smysl vyjmenovávat a hodnotit jednotlivé herce a jejich hru, ale vnímat představení jako celek. Salvy potlesku na mluvené repliky nebo na vzhled jednotlivých obrazů svědčily o tom, jak báječně diváci představení vnímali. Vše, co jsme v muzikálu My Fair Lady viděli a slyšeli v provedení souboru VOmladina, udělalo ze známého příběhu květinářky krásnou podívanou a litovali jsme každé minuty, se kterou se poutavý děj blížil konci. Ostatně potlesk vestoje byl důkazem, že se představení mimořádně líbilo.
V současné době má VO velice schopné a nadšené členy, kteří si na tak náročný kus troufnou. Nesmírná kostýmní náročnost, složitý hudební doprovod, těžké pěvecké party, to nic pro dnešní VO není překážkou. Tím, že se MFL hrála již na dvou kulatých výročích souboru, bylo založeno něco, co lze už nazvat tradicí. Protože v tradicích se má pokračovat, tak sami za sebe bychom si přáli, aby krásné barvy, radost a tóny, se vracely na jeviště české školy na Sebastianplatz 3 nejméně každých 5 let!
Jaroslav a Helena Mejzrovi, Praha
Čirá radost z MFL
Inu, čirá radost. Vskutku nelze jinak popsat to, co se dělo v sobotu odpoledne 14. listopadu 2015 v sále české školy ve Vídni. Místní amatérský (?) „vlastenecký“ divadelní spolek „Omladina“ si ke 130. výročí svého založení nadělil dárek. Oprášil své představení muzikálu My Fair Lady. Coby recenzent, jenž by měl vyzdvihnout pozitiva či negativa viděného kusu jsem nucen s jen mírným politováním konstatovat, že vytknout nelze nic.
Vskutku čirá radost herců a zpěváků na jevišti a diváků před nimi v hledišti se lila jak niagarský vodopád do všech pórů prostoru, v němž se odehrával všeobecně známý příběh prodavačky květin Lisy a dvou učenců v oboru fonetiky a jazykovědy pána Henryho Higginse a plukovníka britské armády ve výslužbě Pickeringa, kteří se v bláznivé sázce rozhodnou, že květinářku prostřednictvím jazykové a společenské výchovy pozvednou ze sociálního dna do nejvyšší vrstvy britské společnosti, aniž by dohlédli faktické důsledky svého činění. Byl to nejen herecký a pěvecký požitek, ale i výtvarný díky nádherným kulisám a dech beroucím kostýmům i účesům.
Ve svých vystoupeních sebe i obecenstvo těšili a bavili, mimo jiné: Paní Kateřina Andrejsová, jejíž civilně prostá Elisa Doolitlová byla ve svém snažení státi se dámou s přirozenou snahou, avšak opravdovostí ryzího srdce květinářky bytostně důvěryhodnou a tak tedy byla její Elíza v onen listopadový večer rozněžněle sladce k „sežrání“ jako ony kostičky čokolády, jimiž byla za své pokroky odměňována. Pěvecky byla na vysoké úrovni stejně jako její Hodl v Šumaři na střeše. Naše vděčnost a těšení se na další herecké působení Kateřiny Andrejsové zůstává nadějí i výzvou zároveň.
Pan Zbyněk Háder jako profesor Henry Higgins, opravdu, ale jen velmi opravdu lehce arogantní ve vysoké míře škály snesitelnosti. Plukovník Pickering v podání pana Jiřího Brabce, byl herecky učebnicovým příkladem citlivého anglického gentlelmana. Oba pánové si zaslouží přející obdiv. Komediantsky dokonalé ztvárnění všeználkovského a prázdně světáckého tlučhuby Zoltána Karpathyho pobavilo snad všechny přítomné atomy. Tak jedinečně ho sehrál pan Petr Kubát. Jeho výkon s trochou nadsázky snese srovnání s Charlyeovou tetou nedávno zesnulého pana Lubomíra Lipského.
Pan Vlastislav Janča jako popelář Alfred Doolitle doslova ovládl prostor divadelního sálu se suverenitou a samozřejmostí. Stačilo se mu jen vydat naproti pro tu tolik vytouženou kapičku štěstíčka v jeho konání i v onen dopolední svatební den, v němž autor předlohy, divák i herec sám tuší a nechce připustit budoucí ztrátu na jevišti tak jasnozřivě předváděné Doolitlovské živelnosti. Výteční byli do jednoho všichni účinkující. Poděkování patří zvláště pak duším celého souboru, jeho umělecké vedoucí a v My Fair Lady okouzlující Lady Higginsové, jinak paní Anně Vaďurové a jistě i panu režisérovi celého kusu, panu Viktoru Vaďurovi. Byl to laskavě podávaný čaj o páté.
My Fair Lady vídeňské Vlastenecké Omladiny byla jemná, radostná, herecky, pěvecky, výtvarně vděčná, potěšitelná dobře prožitá a zažitá chvíle, která zůstane ve vzpomínkách jemně hřát. Dámy a pánové z Omladiny za Vaši výroční My Fair lady s poklonou a úctou děkuji a přeji vám všem po všech stránkách utěšenou sto třicátou a první (a nejen ji) sezónu.
Václav Kozel
MFL v Boleradicích
21. listopadu 2015 proběhl v České republice již třetí ročník mezinárodního projektu European Theatre Night. Cílem projektu je nabídnout české veřejnosti srovnatelné kulturní vyžití jako projekty zaměřené na jiné kulturní obory – např. Noc literatury či Muzejní noc. Projekt má potenciál zviditelnit nejen jednotlivé divadelní scény i české divadlo jako takové v povědomí diváků. Zapojení v evropském projektu může být také příslibem zajímavé spolupráce a vídeňský divadelní spolek Vlastenecká omladina v rámci této spolupráce zahrál tuto noc svůj nově nastudovaný muzikál My Fair Lady. Noc divadel zahájila přesně v 19:30 předsedkyně Divadelního spolku bratří Mrštíků v Boleradicích paní Mgr. Iva Kahounová krátkým proslovem, který herci i diváci společně zakončili symbolickým potleskem, spojujícím v tuto chvíli všechny návštěvníky Noci divadel po celé Evropě.
Boleradické divadlo bylo na toto představení už dlouho vyprodané, stejně jako odpolední představení v neděli. Nám se na oplátku v tomto útulném divadélku hezky hraje, jezdíme sem rádi a máme tu přátele. Obdivujeme, jak si tu lidé divadla váží, jak chodí do divadla svátečně oblečení, jak tu spolu žijí a jak je spojuje sdílení kulturních zážitků. Tentokráte pro nás opět zazněl skandovaný potlesk vestoje a já si vždycky říkám, jaká je to krásná odměna pocítit, že jsme druhým lidem dali na pár hodin zapomenout na starosti, bolesti a všední život, že jsme jim připravili radost a potěšení. Na odpolední představení chodívá pravidelně i pan farář Zbožínek, který mi po představení vtiskl do ruky kalendář na příští rok s názvem Duchovní putování po Znojemsku. Jsou v něm vyobrazeny památky celého kraje, plné náboženských symbolů a krásy. Tak se kruh uzavírá.
Anička Vaďurová
MFL a 130-letá VOmladina ve Strážnici
Jak už tak ve VOmladině bývá zvykem, zasvěcujeme vždy několik víkendů, které přijdou po premiéře našich divadel, hostování. Takové hostování, to má vždycky specifickou atmosféru. Jsme celí napjatí, jak bude místní publikum reagovat. Bude smát více, nebo méně než to vídeňské? A jaké pasáže hry ho pobaví? Navíc kulisy ušité na míru vídeňskému jevišti musíme často uzpůsobit místnímu pódiu, jež má často zcela odlišné rozměry od toho našeho. Herci potřebují jinou hlasovou intenzitu vzhledem k velikosti a rozdílné bývá také technické zázemí. Jistě tedy uznáte, že hraní mimo naše obvyklé prostory je velké dobrodružství. A to ani nemluvím o vřelém uvítání, jehož se nám dostává od hostitelů! Zkrátka a dobře, na hostování jezdíme moc rádi.
Nejinak tomu bylo o víkendu 28. – 29. listopadu, kdy jsme vyjeli do Strážnice potěšit místní obecenstvo svojí inscenací muzikálu My Fair Lady. Strážnice pro nás není žádná velká neznámá. Už dříve jsme tam hostovali s hrou Šumař na střeše a účinkovali jsme i na výročním představení folklórní skupiny Demižón. S tou díky Janě Kolencové, jež je členkou obou spolků, často a rádi spolupracujeme. Demižón nám tentokrát “půjčil” dva další své členy Vojtu a Kubu, kteří si zahráli a zazpívali v My Fair Lady.
Náš divadelní výlet ale skýtal ještě něco navíc. Rozhodli jsme se totiž, že před vlastním představením, které bylo naplánováno na nedělní odpoledne, uspořádáme oslavu 130. výročí vzniku našeho spolku. Začali jsme už v sobotu. Dopoledne jsme vyrazili autobusem z Vídně do Strážnice. Tam část z nás navštívila místní skanzen, kde na nás dýchla atmosféra tradičního moravského adventu. Později nás pak čekala slavnostní večeře a posezení s vínem, nechybělo ani krájení narozeninového dortu. Byl to krásný večer plný dobrého jídla a pití a hlavně výborné zábavy trvající dlouho do noci.
S veselením jsme to ale nemohli přehánět – už v devět ráno jsme totiž začali s prvními přípravami v kulturním domě, kde jsme ve tři hodiny měli vystupovat. Nastalo tak ono chystání, stavění, improvizování a zkoušení. Zkrátka vše, co tvoří onu zvláštní atmosféru, o níž jsem se zmiňovala v úvodu. Odměnou za vynaložené úsilí nám byl smích a potlesk nesoucí se vyprodaným sálem. Své výroční hostování jsme si tedy jaksepatří užili, a tak nezbývá, než si popřát, abychom dokázali bavit své diváky ještě alespoň dalších 130 let.
Jana Salotová