MIKULÁŠSKÁ MERENDA
Přemýšlím, jak bych ji pár slovy charakterizovala. Německy asi „klein, aber fein“, česky pak „malá, ale naše“.
Do sokolovny ve Steinergasse přišlo tentokráte překvapivě málo návštěvníků, hodně těch stálých se omluvilo nebo bylo nemocných. Přesto vládla živá zábava a Mikuláš, náš milý „Drobeček“, všechny potěšil svou baladou, kterou zbásnil vomladinářský poeta Zdeněk Homolka. Nechyběly čertice, andělky a andělé, také dárky Mikuláš rozdával a dobro a zlo se symbolicky přetahovalo lanem.
Kdo myslíte, že zvítězil? Nejdřív na celé čáře andělé se svými pomocníky a když už se radovali z vítězství, byli přece jenom přemoženi čertovskou silou. Že by podobnost čistě náhodná? Muzikanti ze Znojma nám s chutí vyhrávali, bar manželů Tobrmanových by získal několik hvězdiček, sokolovna se proměnila v andělsko/čertovskou tančírnu a nakonec potěšily ochotné ruce, které společně vrátily tělocvičnu do použitelného stavu pro pondělní cvičení.
A co mě osobně potěšilo? Že přišli mladí divadelníci, naděje VOmladiny nejen na jevištních prknech.