Sešli jsme se v pátek 4. 7. v sále Slovanské besedy, který nám za podpory Českého srdce  poskytuje hotel Pošta.  Jsou tam pro nás ideální podmínky a tímto bych chtěla za nás za všechny písemně poděkovat. Byli jsme zvědaví, co si pro nás letos Mirek s Ivanou připravili. Loňský workshop se nám moc líbil, proto jsme byli plni očekávání. Úvodní rozcvičování dětskou říkánkou Koulela se brambora bylo jen začátkem úžasného víkendu plného emocí, legrace i sebepoznání. Posilovali jsme paměť, pozornost a soustředěnost docela jednoduchým cvičením, kdy jsme si předávali naše jména. Zdánlivě jednoduchá hra se nicméně ukázala být oříškem, jenž ne a ne rozlousknout. Nás to však neodradilo a pokračovali jsme, s vervou nám vlastní, v dalších záludnostech našeho pana profesora. Některá cvičení jsme znali již z loňska, jiná byla nová. V pátek, po skončení, jsme se odebrali do velmi romantické restaurace na starém Dunaji. Byl krásný teplý večer, výborná atmosféra a nálada,  a my se mohli vzájemně poznat i s novými členy našeho spolku – s Klárou a Ninou.

Následující den byl plný překvapení. Byli jsme natěšeni na improvizační scénky jako loni, nicméně Mirek to vzal z trochu jiného soudku a věnovali jsme se více různým technikám udržení koncentrace. Hráli jsme si na siamská dvojčata, na zrcadlo, vodili jsme partnera pouhým dotekem rukou, předávali si různá gesta, odhalovali skrytého dirigenta. Po obědě jsme se konečně dostali k improvizačním scénkám. Nevěřili byste, co jsme dokázali vymyslet ve scénce Na poušti  a nebo při Letu na měsíc. Scénky Pohřeb a Svatba byly jako vystřižené z české komedie z cyklu filmů pro pamětníky. Smáli jsme se ještě druhý den. Sama za sebe musím říct, že nejvíce se mi líbily pantomimické scénky předávané tichou poštou.  První v řadě si vymyslí situaci, kterou předvede svému kolegovi, ostatní se nedívají a postupně přichází a musí co nejvěrněji napodobit, co jim ukázal jejich kolega. Díky našemu odborníkovi Markovi jsme měli možnost se posléze vidět na videonahrávce. Zde bylo zaznamenáno, jak se postupně mění pečení chleba v epizodu z asijského baletu. Jak místo čtení knihy v tramvaji posíláme pozdrav slunci. 

Některým z nás do smíchu nebylo, když jsme viděli sami sebe. Někdy si myslíme, že jsme to přece udělali správně, ale nahrávka odhalila všechna nedotažená gesta a nepřesně provedené pohyby. Náplastí na naše poraněné ego nám byla hra na siamská dvojčata. Byla jsem dvojče s Janou, profesí vědkyně v oblasti zemědělství. Ostatní nám mohli klást velmi záludné otázky, naším úkolem bylo smysluplně odpovědět. Háček byl v tom, že jsme vždy mohly říct každá jen jedno slovo a musely jsme se snažit, aby naše odpověď byla k tématu a ještě dávala smysl. Sobotní večer jsme zakončili, už tradičně, v blízkém Zwölf Apostelkeller. Zde nás již vítali slovenští muzikanti, kteří nás znají z loňska. Zpívali jsme české a slovenské písně a užívali si krásný večer.

Jsem přesvědčena, že speciálně tento workshop byl pro všechny velmi přínosný. Nejen že jsme se více poznali, ale poznali jsme díky cvičením také více sami sebe.  Z toho plynoucí ponaučení – je nutné vždy všechno dělat naplno, dotahovat gesta, soustředit se, nic neflákat, méně mluvit a více se poslouchat! Velké díky patří Mirkovi a Ivaně – našim lektorům, Olince za skvělý občerstvovací servis a kuchařce a servírce hotelu Pošta za velmi dobré obědy a pozornou obsluhu. My ostatní nelitujeme, že jsme první prázdninový víkend zasvětili poznání, že jsme měli chuť  naučit se něco nového, poznat se  a pobýt v partě bláznivých komediantů.

První polovina července, respektive její víkendy, se ve VOmladině nesly v pracovním duchu. Během dvou víkendových soustředění jsme se totiž zabývali rozvíjením svých hereckých a pěveckých dovedností. Na pěvecký workshop jsme se sešli v sobotu 12. 7. v hotelu Pošta, které je díky ochotě Českého srdce dějištěm velké části VOmladinářských aktivit. V sále s klavírem nás už očekávala naše školitelka Lenka Bartolšicová, členka souboru Městského divadla Brno. Lenka vedla náš pěvecký workshop už podruhé a nám se její nenucený, ale efektivní způsob, jak nás seznámit s technikou zpěvu natolik zalíbil, že jsme si ji pozvali i letos.

Lenka s námi nejprve dělala několik cvičení, abychom si rozpohybovali ústa, procvičili hlasivky a osvojili si správnou metodu dýchání. Poté jsme si zopakovali jednu vícehlasou píseň, kterou jsme zkoušeli už na loňském workshopu. Jednalo se o středověkou melodii, kterou v Čechách pod názvem Pavana za deset švestkových knedlíků proslavila skupina Spirituál kvintet. Velmi nás překvapilo, jak rychle jsme si vzpomněli na jednotlivé hlasy a že jsme je dokázali brzy sesynchronizovat do vcelku harmonického tříhlasu.

Po úspěšném opakování následoval vrcholný zážitek prvního dne workshopu, a sice nácvik nové písně. Tou byl Adiemus od irské zpěvačky Enyi. Učili jsme se opět nejprve zvlášť po hlasech a potom všichni dohromady. Naše několikahodinové snažení nakonec vyústilo v něco úžasného. Nemám samozřejmě na mysli profesionalitu provedení, ale zážitek ze zpěvu. Zásluhu na tom měl skvělý výber skladby – podmanivá hudba připomínající vlny chladivého moře drtící se o skály kdesi v exotických zemích nám vlévala do žil stále novou a novou energii i po několikátém opakování. Výsledek se samozřejmě nemohl rovnat profesionalitě originálu, pro nás ale bylo důležité nadšení a radost z objevování našich dosud neznámých pěveckých schopností. Tady bohužel má vzpomínka na workshop končí – jeho druhého dne jsem se už zúčastnit nemohla. I ve zkrácené době jsem se ale mnohé dozvěděla a povedlo se mi s Lenčinou pomocí objevit netušené pěvecké obzory. Naší “paní učitelce” proto patří můj velký dík nejen za profesionální vedení a rady, ale také za její neuvěřitelnou trpělivost a neutuchající dobrou náladu!

Už teď se těším nazpívanou příští rok!

Jana Salotová