DEMIŽON SLAVÍ 15 LET
A s ním slavila v domovské Strážnici i Vlastenecká omladina. Folklórní soubor Demižón už ve Vídni znají návštěvníci Čajů o páté i představení VOmladiny. Hoši ze souboru zatancovali letos dokonce i na Reprezentačním a maturitním plese Čechů a Slováků v Parkhotelu Schönbrunn světoznámý „flaškový tanec“ z muzikálu Šumař na střeše, v Rakousku známý pod názvem Anatevka.
Tento tanec zatancoval Demižón i v rámci svých oslav 26. dubna 2014 v Kulturním domě ve Strážnici. Samotná oslava pak sestávala z velmi vtipně sestaveného příběhu ze života místního zbojníka Žilky, obsahujícího nejrůznější taneční čísla. Do tohoto rámce byla začleněna i židovská svatba ze Šumaře, a tak měla hrstka vídeňských herců a hereček možnost ještě jednou si zopakovat tuto nádhernou a mystickou svatbu se zpěvem a ženským tancem. Byla v tom pro VOmladináře i trocha nostalgie – Šumaře všichni svorně milovali!
Protože jsme účinkovali až ke konci, měli jsme možnost kochat se nápaditými tanečními i pěveckými kreacemi a obdivovat nádheru krojů a fyzickou zdatnost děvčat i hochů. Nejen že se zdá, že každá tanečnice i tanečník umí také výborně zpívat, ale celý program včetně profesionálně udělané videopozvánky byl vlastní produkcí. Napočítala jsem kolem 40 tanečnic a tanečníků a k tomu 10 členů cimbálky, která program doprovázela. Převleků bylo nespočetně, viděli jsme odhadem sedm různých krojů!
Aby se tanečnice mohly převléknout a uvázat všechny ty mašle, rukávce, zástěrky a čepce, spojovala jednotlivá čísla pohotová dvojice moderátorů, která vyprávěla a doplňovala slovem příběh na jevišti. Když se na scéně objevil i místní oblíbený hostinský pan Múčka, celé hlediště spontánně zatleskalo. Na konci programu se dostalo všem oslavencům děkovných slov od místních činitelů a také květin a dárků, jak už to při takových oslavách bývá. Ani VOmladináři nepřišli zkrátka – dostali na památku objemný demižón s výborným vínem. Víno brzo vypijeme, ale skleněná nádoba s logem Demižónu nám zůstane na památku.
A co se dotklo mého srdce? Pocit, že místní lidé ve vyprodaném hledišti mají svůj Demižón rádi, že je prostě jejich. Ve Strážnici se na každém kroku cítí dodržování tradic předků, místní si váží toho, co jim odkázali. Nejlépe to pak bylo vidět v neděli po sobotní oslavě ve strážnickém kostele. Žasla jsem, jak bylo plno – návštěvníci stáli nejen vzadu, ale i po stranách a kůr obsadili „Demižoňáci“, kteří tam také pravidelně chodí. V kostele byla odhadem třetina lidí v mladém věku, předškolních dětí asi 30. Ty seděly pospolu v dětských lavicích vepředu a vůbec nedělní liturgii nerušily. Upoutaly mě také dvě staré ženy v kroji a ohlížela jsem se po nich, i když jsem vyšla z kostela.
A užasla jsem podruhé, když jsem jednu z nich viděla zcela netradičně nasedat na motorovou tříkolku, kterou vepředu lemovaly vlevo a vpravo dvě berle. Ptala jsem se na ni a dověděla se, že tato 85-letá paní vlastní několik nádherných krojů a o nedělních bohoslužbách je střídá. Originálně se jí podařilo propojit tradici s moderním životem a vlastně mi dala lekci: Zůstává sama sebou i přes handicap stáří a vlastní vůlí se orientuje v životě jistě a pevně. A právě tohle přeji i mladým členům strážnického Demižónu k jejich výročí – aby jim jejich kořeny dávaly po celý život pevný směr a jistotu!
aVa