Sugar aneb Někdo to rád horké – ohlasy

SUGAR v Omladině

Tak jsme to dokázali a předvedli divákům naši verzi muzikálového zpracování známého filmu Někdo to rád horké!

Na začátku stojí vždy nápad a ten nám už po svém prvním, před sedmi lety ještě nevídaném a odvážném podniku – muzikálu My Fair Lady, dodal opět Viktor Vaďura sen. Ovšem další cesta od nápadu po hotové představení je velmi trnitá a vyžaduje opravdovou dřinu. Tou si prošla představitelka Sugar Jana Kolencová, která nejen že nastudovala jednu z hlavních rolí, ale ujala se i spolurežie a naučila se během roku hrát na saxofon! Na jevišti pak okouzlila nejen svým zjevem a hrou, ale také procítěným zpěvem a živými hudebními vstupy.

V celé komedii jsou kromě Sugar dva hlavní představitelé – muzikanti, stíhaní v Chicagu gangstery coby nepohodlní svědkové. Mužům se podařilo uniknout v ženských kostýmech do dívčí kapely. Tato skutečnost dává hercům spoustu možností vyhrát svůj komediální talent. Zbyněk Háder a Lukáš Andrejs nevynechali ani jednu příležitost, jak pobavit publikum. Zábavný byl už rozdíl jejich postav – na jedné straně pragmaticky uvažující Joe/Josefina Zbyňka, na druhé pak chlapecký a sympatie vzbuzující Jerry/Dafné v podání Lukáše. Celý děj s půvabem a grácií doplňoval skvěle hrající a tančící dívčí orchestr. Jeho protiklad pak tvořila skupina gangsterů, která překvapila a pobavila výbornou choreografií.

Scénu důvtipně vymyslel a kulisy vyrobil téměř na koleně Viktor Vaďura jun., který obstaral a vyřešil i veškerou  techniku. Za výbornou choreografii všech čísel vděčíme choreografce Ireně Salvadori z Kroměříže, s kterou všichni herci absolvovali letní workshop. Na provedení pěveckých čísel dohlížela lektorka Lenka Bartolšicová z Brna.

Nastudovat muzikál není záležitostí jednoho člověka. A už vůbec ne u ochotníků, kteří mají různá povolání a divadlo provozují ve volném čase. Ale právě nastudování tohoto muzikálu dokazuje, že když se dají hlavy dohromady, společně se vymýšlí  a s chutí pracuje, nakonec to všechny protagonisty odmění. Potvrzuje se znovu a znovu, že si člověk musí všechno zasloužit – svou prací, svým snažením a také obětmi, aby mohl prožívat  a rozdávat něco ze sebe. Při divadle pak nastane zázračné kolování energie od herce k diváku  a nazpět. Nám se to podařilo jak ve Vídni, tak i při hostování ve Velkém Meziříčí a úspěch nás naplnil velkou radostí. Budeme ji rozdávat ještě i na jaře ve Vídni všem, kteří se v listopadu nedostali do divadla.

aVa

SUGAR aneb „Někdo to rád horké“.

Těžko by se mezi diváky hledal někdo, kdo by tento film neznal. Už jen z toho důvodu muselo být pro oba režiséry Viktora Vaďuru a Janu Kolencovou obtížné toto téma zpracovat do divadelní formy. Ale povedlo se!

Pro nás diváky to byla výborná podívaná a pro Janu Kolencovou skvělá příležitost zahrát si Sugar. Marilyn Monroe se podobala jak zjevem, tak i výkonem, ke kterému jí gratuluji. Zbyněk Háder byl jako Josefina decentně komický a tradičně perfektní. Velkým překvapením byl pro mne Lukáš Andrejs. Jeho podání Dafné mne skutečně pobavilo. Jistě to pro něj nebyla jednoduchá role, ale zvládl ji skvěle.

Ve hře jde o dva muzikanty, kteří se na útěku před gangstery z Chicaga dostali do životu nebezpečné situace. Vyřešili ji útěkem do „dámské kapely“ Sladké Sue, kterou výborně zahrála Dana Šulová. Zvládla s Bienstockem v podání Petra Šeby krotit velmi rozvernou skupinu muzikantek, jejichž vystoupení bylo kořením představení. Technika tentokrát perfektně proložila celé náročné představení zvukovými a světelnými efekty.

Chtěl bych „Omladině“ poděkovat za skutečně výborné představení. Po muzikálech „My Fair Lady“ a „Šumař na střeše“ se i toto představení podařilo. Doufám, že si „Omladina“ ve Vídni tohle představení zopakuje, abych se na ně mohl podívat ještě jednou.

Rudla Cainer

SUGAR aneb Někdo to rád horké

Když mi režisér Viktor Vaďura řekl, že chce hrát muzikál SUGAR, pomyslel jsem
si, že se zbláznil. Byl jsem třicet let zaměstnán u VBW (Spojená vídeňská jeviště) a hráli jsme ve všech třech divadlech muzikály. Proto jsem byl skeptický vůči nápadu převést takový projekt na naše jeviště – šest krát pět metrů v Komenského škole a s velice omezenými možnostmi divadelní techniky. Pro muzikál musíte mít tanečnice, herce, zpěváky, muzikanty a také zajímavý a burcující děj představení. Sehnat tohle všechno dohromady, to je maturita divadla. Naštěstí na to nebyl Viktor sám a zapojil celou svoji rodinu, a tak možná místo názvu VOmladina by mělo být: Vaďurova muzikálová manufaktura.

A nyní krátce o něčem jiném, i když divadelnickém. Kapitalismus umění nepřeje, využívá ho hlavně jako reklamu a tam peníze nehrají roli. Ovšem jinak je divadlo podnikem, který nemá mít ztráty, ale zisk. Proto se na produkcích spoří, představení jsou zeštíhlována, zjednodušena a ideálem divadelních podnikatelů je vyprodaný sál a představení jednoho herce se vstupným jako na Labutí jezero nebo Carmen ve Státní opeře. Občas se to i podaří, když máte vynikajícího, divákům známého představitele a odpovídající divadelní hru. Tím vás ale dále nebudu unavovat.

Protože vám chci napsat o našem muzikálu SUGAR, více známému pod filmovým názvem „Někdo to rád horké“. Předlohou jevištního představení je scénář k tomuto filmu a tento film je přitom hodnocen jako nejlepší filmová veselohra na světě. O to těžší je možnosti filmu transponovat na prkna, jež znamenají svět. Divák možná čeká, že to bude jako v kině, ale to nejde. Na divadle musíte vycházet z možností, které máte, jak při výběru představitelů – zvláště u amatérů, tak také u vybavení a velikosti jeviště.

Čím je více obrazů, scénických změn, kostýmů, paruk a hudebních vstupů, tím je to těžší. Náš SUGAR, jak ve Vídni, tak i při hostování ve Velkém Meziříčí ale dokázal, že je pro diváka sladší než cukerin a byl odměněn velkým potleskem. Hurá! TOI! TOI!TOI! Dobrá věc a odvaha se vyplatila! Vy, kteří tomu nevěříte a chcete vidět ty nejmenované nadšence tohoto muzikálu, zajistěte si vstupenky na dubnové představení ve Vídni.

Zdeněk Homolka