Příběh z 18. října 2020

V době koronavirové máme tři možnosti. Buď zůstat doma a stranit se ostatních – pro mě nepřipadá v úvahu. Nebo pandemii popírat a užívat si všech možností, které se nabízí bez ohledu na riziko nakažení. Já a se mnou pár přátel z VOmladiny jsme si ale vybrali tu třetí, a tou byla v neděli 18. října procházka vinicemi ze Stammersdorfu přes Bisamberg do Langenzersdorfu, kterou organizoval spolek Alumni-CZ-Austria. Nebyla to vycházka náhodná, měla totiž cíl. Tím bylo muzeum, kde jsou vystavena díla dvou sochařů s českými kořeny – Antona Hanaka a Siegfrieda Charoux. Byli jsme překvapeni vzdušně koncipovaným muzeem s bohatou nabídkou moderního sochařství. Oběma umělcům pak byly vyhrazené velké prostory. K muzeu patří i zajímavá zahrada, plná soch a skulptur, a z obojího čiší angažovanost a kompetence lidí, kteří se o toto muzeum zasloužili.

20201018_161847

Naproti muzeu je zajímavá rozsáhlá budova s parkem, která je věrnou kopií amerického Bílého domu. Samozřejmě jsme si ji všichni zvěčnili na mobilech, než jsme náš pochod ukončili – za dodržování hygienických předpisů – ve známém vinném sklípku Terrassenheuriger Trimmel.

20201018_162621

20201018_144135

Spolek Alumni-CZ-Austria pořádá převážně odborné přednášky a diskuze s cílem propojit absolventy vysokých škol, žijící a pracující ve Vídni. Touto akcí bylo potěšeno nejen tělo – procházkou nádhernou podzimní přírodou a zakončením u vína, ale i duch a duše. Mě zaujaly navíc i písemné projevy Antona Hanaka, který byl svého času řazen vedle přátel Gustava Klimta a Josefa Hoffmanna k největším umělcům své doby. V jednom z nich sochař Hanak píše:

“Durch die Arbeit wollen wir uns als Menschen wiederfinden,

als Menschen wollen wir zu den Heiligtümern gelangen.”

Toto je perfektní definice umění, které nás povznáší někam výš, dává nám naději a krásu a v neposlední řadě i víru. Děkuji tímto Pavlu Pachtovi za nádherný den!

aVa

20201018_153305

Fotografie pochází od P. R. Mauthnera a M. Pachtové