My Fair Lady a Stotřicetiletá VOmladina ve Strážnici

Jak už tak ve VOmladině bývá zvykem, zasvěcujeme vždy několik víkendů, které přijdou po premiéře našich divadel, hostování. Takové hostování, to má vždycky specifickou atmosféru. Jsme celí napjatí, jak bude místní publikum reagovat. Bude smát více, nebo méně než to vídeňské? A jaké pasáže hry ho pobaví? Navíc kulisy ušité na míru vídeňskému jevišti musíme často uzpůsobit místnímu pódiu, jež má často zcela odlišné rozměry od toho našeho. Herci potřebují jinou hlasovou intenzitu vzhledem k velikosti a rozdílné bývá také technické zázemí. Jistě tedy uznáte, že hraní mimo naše obvyklé prostory je velké dobrodružství. A to ani nemluvím o vřelém uvítání, jehož se nám dostává od hostitelů! Zkrátka a dobře, na hostování jezdíme moc rádi.

Nejinak tomu bylo o víkendu 28. – 29. listopadu, kdy jsme vyjeli do Strážnice potěšit místní obecenstvo svojí inscenací muzikálu My Fair Lady. Strážnice pro nás není žádná velká neznámá. Už dříve jsme tam hostovali s hrou Šumař na střeše a účinkovali jsme i na výročním představení folklórní skupiny Demižón. S tou díky Janě Kolencové, jež je členkou obou spolků, často a rádi spolupracujeme. Demižón nám tentokrát “půjčil” dva další své členy Vojtu a Kubu, kteří si zahráli a zazpívali v My Fair Lady. 

Náš divadelní výlet ale skýtal ještě něco navíc. Rozhodli jsme se totiž, že před vlastním představením, které bylo naplánováno na nedělní odpoledne, uspořádáme oslavu 130. výročí vzniku našeho spolku. Začali jsme už v sobotu. Dopoledne jsme vyrazili autobusem z Vídně do Strážnice. Tam část z nás navštívila místní skanzen, kde na nás dýchla atmosféra tradičního moravského adventu. Později nás pak čekala slavnostní večeře a posezení s vínem, nechybělo ani krájení narozeninového dortu. Byl to krásný večer plný dobrého jídla a pití a hlavně výborné zábavy trvající dlouho do noci. 

S veselením jsme to ale nemohli přehánět – už v devět ráno jsme totiž začali s prvními přípravami v kulturním domě, kde jsme ve tři hodiny měli vystupovat. Nastalo tak ono chystání, stavění, improvizování a zkoušení. Zkrátka vše, co tvoří onu zvláštní atmosféru, o níž jsem se zmiňovala v úvodu. Odměnou za vynaložené úsilí nám byl smích a potlesk nesoucí se vyprodaným sálem. Své výroční hostování jsme si tedy jaksepatří užili, a tak nezbývá, než si popřát, abychom dokázali bavit své diváky ještě alespoň dalších 130 let.

 

Jana Salotová