MEDVĚD A MUZIKÁL
Zahráli jsme vám Medvěda, ale k zimnímu spánku se nechystáme!
Moji milí, věříte na zázraky? Uznávám, že je to zrovna v dnešní době tak trochu nemístná otázka – ale přece jenom, co myslíte? Já tedy rozhodně ano, protože zrovna minulý víkend se jeden takový zázrak stal: mnozí z vás o tom určitě slyšeli a někteří jste nás snad i přišli v sobotu podpořit svým potleskem. Ty, kteří pořád ještě netuší, o čem je řeč, už nebudu dál napínat: bohyně Thálie musí mít naši Vlasteneckou omladinu asi hodně dobře zapsanou, protože nám umožnila uvést chystané představení Medvěd od Antona Pavloviče Čechova, i navazující muzikálové pásmo, doslova „za pět minut dvanáct“. Jinak řečeno, dva dny před dalším celorakouským lockdownem.
Myslím, že nijak nepřeháním, když řeknu, že toto představení bylo skutečně takový malý zázrak. Naši tři hvězdní protagonisté– Anička Vaďurová, Vlastík Janča a Pavel Pachta – začali Medvěda zkoušet takzvaně „do šuplíku“ už začátkem roku. Byli přitom neuvěřitelně trpěliví a vynalézaví, protože když se nemohli setkat osobně, využili ke zkouškám Skype, který je občas spojoval i přes poměrně veliké vzdálenosti. Bylo to v době, kdy nám začínalo být jasné, že si na uvedení tehdy už několik měsíců připravovaného muzikálu Rebelové budeme muset ještě chvíli počkat.
Už ani nevím, kdy se zrodil ten výborný nápad doplnit tuto poměrně krátkou jednoaktovku o ukázky z muzikálů, které Omladina hrála v minulosti a vytvořit tak celovečerní představení. Slovo dalo slovo a my jsme po přestávce zůstali ještě chvíli v Čechovově Rusku, načež jsme diváky zavedli nejdříve na slunečnou Floridu, kde nám zazpívala krásná Sugar, poté do prvorepublikové Prahy za písničkami Karla Hašlera a Voskovce a Wericha, a dokonce jsme byli i v Londýně na loučení před svatbou popeláře Doolittla. Veselý i melancholicky zasněný zpěv střídaly pestré a divoké tance v rytmu rocken´rollu, charlestonu nebo kankánu a na závěr ukápla i nějaká ta slzička dojetí, když Dana Šulová zpívala „tu naši písničku českou“. K některým písničkám nás citlivě doprovázela část muzikantů z cimbálové skupiny U Dunaja a v bufetu jsme zahlédli usměvavou Martinu Canovou z Marjánky. Společná práce všem svědčí, jak se ukázalo!
Po charlestonovém přídavku, který si naši milí diváci vytleskali, přišlo ještě jedno překvapení: na melodii posledně jmenované písničky napsala naše dvorní básnířka Jana Salotová poděkování předsedkyni Aničce za její dlouholetou práci pro Omladinu.
… zpíváme písničku pro naši Aničku,
kterou nám medvěd nesněd!
Zatančí, zazpívá, na vás se usmívá
z prken, co pro ni jsou svět.
Ta naše menšina česká
Ta dneska tleská a tleská,
Ať role velká či maličká,
zazáří v ní naše Anička (…)
I když se teď Rakousko spolu s Medvědem asi na nějaký čas zdánlivě uloží k zimnímu spánku, my se rozhodně spát nechystáme. Jsme znovu naplnění nápady i energií a těšíme se na jaro 2022. A přejeme všem lidem, obzvláště v této době covidové, láskyplné Vánoce 2021!
Mája Kovářová
