Maškarní ples v sokolovně Steinergasse

Byly vlastně dva – v sobotu pro dospělé, v neděli pro děti. Usmívám se ještě teď, když si na ty chvíle v pestrobarevném reji vzpomenu.
Měli jsme obavy z lednového termínu a v sobotu dokonce napadlo tolik sněhu, že se to zdálo být téměř kalamitou. Jako první přišli naši slovenští přátelé, kteří ten den oslavovali svého kamaráda Petra. Po nich už se hrnuli další a nakonec jsme zazpívali třem oslavencům! Nejdřív dostal hobla Petr, který má narozeniny ve stejný den, jako byl maškarní – 23. ledna, potom si zatancovala s Vlastíkem ohnivý čardáš Janna, ktera slavila své kulaté čtyřicátiny a nakonec jsme dali zahrát sólo k“ abrahámovinám“ Tomášovi, starostovi vídeňského Sokola. Upřímně jsme všem popřáli radost, zdraví a štěstí! A co jsme všechno dělali? Jako překvapení zazpíval Vlastík v roli popeláře Doolittla z My Fair Lady, že se dnes dopoledne žení a k tomu mu asistovaly dvě krásné tanečnice Lucka a Kudrlinka, které píseň ozdobily temperamentním kankánem.

IMG_0164

Nechyběla samozřejmě klasická promenáda masek, kdy porota po pečlivém zvážení vybrala tři ceny. Na třetím místě jsme tleskali berušce Slávce, která se nám všem moc líbila. Na druhém místě zazářila Kudrlinka s originálním nápadem jako lampa a první místo dostala trojice ovoce Janna, František a Petra. Máme vždycky radost z originálních nápadů, tentokrát jsme ovšem všichni zalapali po dechu, když se na parketu objevil sám Lenin! Nejdřív jsme se trochu lekli, pak zvažovali, jestli se to smí, ale nakonec jsme se s chutí zasmáli s ulehčením, že je tato zlá doba už dávno pryč. S Mirkem – Leninem se pak kupodivu chtěl každý vyfotografovat!

IMG_0150

Krátce se objevila i Melanie s kamerou, aby do pořadu o menšinách natočila záběry z našeho plesu. Byla jsem vyzvaná říci za VOmladinu, proč ples se sokoly pořádáme a na co užijeme peníze ze zisku. Se sokoly se velmi dobře doplňujeme a samozřejmě si musíme přivydělat na svoji činnost, ať už sportovní nebo divadelní. Ale finanční stránka není to nejdůležitější – mnohem raději umožňujeme všem Čechům a Slovákům, kteří dnes žijí ve Vídni, stýkat se se svými krajany a mluvit svou mateřštinou. Stejně tak to dělali i naši předkové, kteří si v cizině udržovali rodnou řeč a ve společné práci i zábavě nacházeli potěšení.