“ZDRAVÝ NEMOCNÝ”  SI  NAPOSLEDY  ZAMARODIL

O víkendu 8. a 9. května 2010 ukončila Vlastenecká omladina v Boleradicích a Mikulově derniérou Moliérova “Zdravého nemocného” hostování s touto velmi zdařilou inscenací.

"Děkovačka" v Boleradicích

Museli jsme prostě zajet do působiště našeho externího herce, Zbyňka Hádera, který v této hře vytvořil hlavní roli. Přitom naše hostování jako doplněk krajské divadelní přehlídky „Jarní sešlost Boleradice 2010“ viselo na pověstném drátku: Režisér Zdeněk Homolka, který této hře vtiskl svůj vlastní rukopis, musel přeobsadit dvě role a nově se také postarat o technické zajištění. Všechnu tuhle „štrapáci“ ale vzal odhodlaně na sebe, stejně jako všichni účinkující, kteří bez reptání a s dobrou náladou nejenom odehráli dvě představení, za které jsme se nemuseli stydět, ale také ochotně a obětavě po oba dny přenášeli a stavěli kulisy. Pomáhal i malý Kubík Langhammer z Hustopečí, který jako host vytvořil dětskou roli a všechny nás svým suverénním výkonem mile překvapil.

Hlavní protagonisté Zbyněk Háder
a Katka Andrejsová

Za naši námahu se nám dostalo nečekané odměny. V Boleradicích jsme byli vyznamenáni při  vyhlášování vítězů přehlídky velmi vlídnou a pochvalnou řečí ředitelky NIPOSu (Národní informační a poradenské středisko pro kulturu v Praze), Mgr. Lenkou Lázňovskou, a v Mikulově jsme se sešli  s našimi členy, kteří stáli u kolébky nápadu hostovat v Mikulově, s Janou a Petrem Kubátovými. Pracovníci Městského kulturního střediska nám tam také vyšli velmi ochotně vstříc a zajistili nám optimální podmínky. Domů do Vídně jsme se vraceli mírně unavení, ale naplnění příjemnými zážitky a vzpomínkami.

Ve sklípku bylo veselo

Na závěr bych ráda parafrázovala krédo hanáckého tanečního souboru „Klas“, které se tak dobře hodí i na naši stařičkou, 125 – letou Vlasteneckou omladinu:

„Jsme rádi, že můžeme reprezentovat naši menšinu doma i za hranicemi, rozdávat radost, udržovat a šířit tradice, zvyky a kulturu. Za těch mnoha desítek let činnosti se ve spolku vystřídalo hodně lidí. Někteří jen prolétli, jiní jsou dlouholetými stálicemi a někteří předávají své zkušenosti dál. Řadoví členové se naučili novým dovednostem, navštívili místa, která by jinak neviděli a seznámili se se zajímavými lidmi, které by jinak nepoznali... Vážíme si toho, co nám zanechali naši předkové. Chceme dál učit naši mladou generaci tomu, co jsme se sami naučili od starších. K tomu je nutný elán, nadšení a chuť, tak, jako tomu bylo na samém počátku našeho spolku. Je dobře, že nás neopouští...“

aVa     

„Hlídač“ Fridolín
u vstupních dveří v Mikulově

V Mikulově jsme hráli v kině