|
Pocta VOmladině v Kroměříži
Kroměříž je pro nás divadelníky spojená s pojmem Sokol. Je to totiž Sokolská župa Hanácká, která zve každoročně k hostování v Sokolském domě a v posledních letech zhlédli Kroměřížští všechny nastudované inscenace. Při té nejnovější – Moliérově Zdravém nemocném 21. listopadu 2009 – se dostalo divadelníkům zvláštní pocty. Starosta města Mgr. Miloš Malý předal předsedkyni VOmladiny na otevřené scéně stříbrnou pamětní medaili, kterou město uděluje za zvláštní zásluhy na poli kulturním a krásnou publikaci o arcibiskupském zámku a zahradách v Kroměříži.
Divadelníci také obdrželi od hlavního organizátora dr. ing. Oldřicha Mohyly, starosty Sokolské župy Hanácké, vzácný pamětní list s vyobrazeným Sokolským domem, ve kterém pravidelně hostují.
Bylo to vydařené představení po všech stránkách a pan Moliér se určitě na nás shůry usmíval a ocenil i příslovečný humor režiséra Zdenka Homolky, který tuto hru nastudoval. Zdenek Homolka je také autorem následujícího článku, který vyšel v listopadovém vydání Kroměřížského zpravodaje:
|
Zpráva o hostování v Kroměříži
Bilance vídeňského divadelního spolku VOmladina z let 1994 až 2009
Patnáct let mladosti v divadelní činnosti je vlastně krásný věk puberty a ten náš téměř sto dvacetpět let starý divadelní spolek Vlastenecká omladina si opravdu těch patnáct let hostování v Kroměříži užíval, někdy až příliš pubertálně. Ale to holt patří k divadlu. Divadlo není úřad, divadlo není fabrika, divadlo je samými bohy od Olympu požehnaný skvost, kde lidé nestárnou a to, že někteří dříve narození herci chtějí hrát role starších, je jen touha hrát něco jiného než jen tu Julii anebo Romea.
V Kroměříži jsme těch šťastných patnáct let hostování začali hrou "Blázinec v prvním poschodí", což je také poschodí divadelního sálu ve “Starém pivovaře”. Několik dalších roků jsme měli absenci, ale byly to spíše problémy naše.
Druhý začátek hostování potom přišel v roce 1999 s naším nastudováním hry “Šťastný Nový rok" a od tohoto startu jsme se již nedali nikým vystrnadit a naše hostování pokračuje dodnes. Není to však v zajímavém Pivovaře, ale v Sokolském domě, kde jsme získali opravdu báječné prostředí i přátele a kamarády ze Sokola. Našli jsme zde také lepší divadelně-technické podmínky, než tenkrát poskytoval divadelní sál Komenského školy ve Vídni (provaziště, osvětlení, ozvučení). Díkybohu se i u nás na mateřské scéně situace lepší.
Co nás ale při našem hostování v Kroměříži nejvíce překvapilo, bylo vřelé přijetí obecenstvem a péče a starostlivost, kterou nám věnovali členové Sokola pod taktovkou svého starosty dr.ing.Oldřicha Mohyly a vzorná spolupráce s jevištním personálem Sokolského domu. Jmenovitě by tato bilance byla o několik řádek delší, a tak i těm nejmenovaným velké díky!
Sehráli jsme pro kroměřížské publikum za těch patnáct let šestnáct představení a měli vždy trému, abychom jej svou hrou a výkony od příštího hostování neodradili. Myslím, že se to podařilo. Byli jsme za to opravdu od organizátorů téměř hýčkáni a místo nočního návratu do Vídně jsme spávali v hotelu Bouček a nedělní ráno se mohli kochat krásou a dějinami tohoto moravského města.
A další řádky píši ne proto, že jsem zapomněl, ale proto, že jsou velice podstatné. Už to tak totiž bývá, že hostování ochotnického divadla není nikdy kryto příjmy ze vstupného. A tak musím velice poděkovat všem, kteří svou finanční podporou tato naše hostování podpořili.
Škoda, že kdysi český král na Moravském poli blízko Vídně byl poražen, naše příhraniční spolupráce by se nekonala…
Komu tedy vzdát dík? Na prvním místě vedení města Kroměříže, ať již v minulém období, vedeném starostou ing.Petrem Dvořáčkem, či nyní starostou Mgr.Milošem Malým.
Co nás ovšem nejvíce těší je, že oni i jiní členové zastupitelstva města nezůstávali v anonymitě, ale přišli se i na to, co podporují, podívat. Vřelé díky!
Udělali jste opravdu mnoho pro mezinárodní spolupráci mezi Kroměříží a Vídní, když to už tenkrát na Moravském poli tak špatně dopadlo.
Zdenek Homolka
foto Viktor Vadura
A Zde ještě několik fotek z Kroměříže:
|
