Kroměříž – tentokráte s oslavencem Vlastíkem!

Týden po vídeňské premiéře, 19. dubna, hostovala Vlastenecká omladina s Pastí na myši v Sokolském domě v Kroměříži. 
Jsme tam už “zavedení“ a s místními sokoly také dokonale sehraní. V pátek před představením nám pomáhají stavět kulisy a v sobotu, po příjezdu herců, nás pohostinné sokolky rozmazlují kafíčkem a čerstvě upečenými svatebními koláčky. Tentokráte byl mezi účinkujícími i Vlastík Janča, který právě v den kroměřížského hostování slavil své 60. narozeniny.

A den mu začal krásně. Jako nečekaný a mimořádný dárek bylo polední setkání s herečkou Květou Fialovou v růžovém salonku restaurace Centrál na náměstí. Oblažila svou náhodnou přítomností nejen Vlastíka, svého velkého ctitele a obdivovatele, nýbrž nás všechny. Viděli jsme se jenom chvíli, ale zůstal v nás pocit klidu a vnitřní pohody.
Odpoledne se pak konala zkouška a dochvilně dorazil i velmi zaneprázdněný Zbyněk Háder - naše záchrana a záskok v hlavní roli. Na omladinářské divadelníky se přijeli podívat oba lektoři z loňského soustředění v Brusence – herečka olomouckého divadla Ivana Plíhalová a dramaturg Mirek Ondra. Mezi diváky byl také hustopečský režisér Jiří Merlíček, jemuž vděčíme za významnou pomoc při hledání náhradního herce.
Naši divadelníci byli dobře připravení. Každý svoji roli ovládal a počáteční nervozita vznikla jen proto, že zradila technika (osvětlení i zvuk) a že psí herečka Barča dala očividně přednost své známé člověčí smečce v publiku před kariérou na divadelních prknech. Přišla sice plánovaně se svým pánem na scénu, ale po pátravém pohledu do tváří diváků a krátkém zaváhání se k všeobecnému pobavení nebojácně rozběhla po schůdcích z jeviště  vyhledat pod židlemi ty správné dolní končetiny. Druhé jednání už proběhlo soustředěně a díky profesionálnímu výkonu Zbyňka Hádera, který všechny své spoluhráče dovedl motivovat k nejvyšším výkonům, se dostalo hercům velkého potlesku a ovací. Na závěr Zbyněk ještě s režisérkou Alenou Tobrmanovou vyhodnotili kvíz, v kterém byli vylosováni tři výherci správných odpovědí.  Pravého vraha si však kupodivu o přestávce tipla pouze drtivá menšina!

Po složení kulis na odvoz zpět do Vídně a po večeři se rozjela dobře utajovaná narozeninová oslava. Vlastík byl přemožen dojetím, když se Jindřiška za pomoci Zdeňka vyloupla jako motýl ze svého zakuklení nejdříve v krásnou orientální tanečnici – po vymotání ze sedmimetrového blahopřejného transparentu – aby se pak po vábivém tanečku, ke kterému se Vlastík přeochotně přidal, proměnila téměř před očima v moravskou krojačku. Nepodala mu však chléb a sůl, nýbrž kytici spolu s gratulací a písničkou. A jako zlatý hřeb vpochodoval do setmělé místnosti za svitu prskavek Viktor s velkým dortem, kterému kralovala čokoládová loď, symbol Vlastíkovy námořnické krve. Každý pak dostal kousek té dobroty! Naši olomoučtí hosté přednesli ještě jako svůj dárek píseň z představení o Boženě Němcové Dávno, dávno již tomu.
Sokolové nám nechali veškerý prostor ke slavení a v hotelu Bouček obýval Vlastík prostorný apartmán, ve kterém jsme pokračovali až do ranních hodin. Slavení nám jde totiž ohromně! Horší bývají až ta setkání bledých tváří u pozdní snídaně…
To nám však neubírá na kráse a také naši sokolíci mají pro naše „řádění“ laskavé pochopení. A já si zase jednou uvědomila, kolik práce pro nás ty „Věrné gardy“  v čele se svým starostou vynakládají a jak nám dělají dobře jejich stále pohodově vstřícné a usměvavé obličeje. Kroměřížští nám připravili dva krásné dny a já jim za moje Omladináře srdečně děkuji!

Anička Vaďurová

P.S. Douška Zdeňka Homolky: