Veselé hostování v Hradčanech
Veselé proto, že v malé vesničce Hradčany u Tišnova mají pohodového pana starostu, který svým vstřícným přístupem zajistil příjemné hostování Vlastenecké omladině. A jak k tomu došlo? Vlastně zcela náhodou, jak už to v životě tak chodí. Vlastík s Láďou si padli do oka při oslavě u společných známých, shodli se ve hře na kytaru, povídali si a Vlastík domluvil hostování. A tak se jelo v sobotu 5. května s „Jezinkami, bezinkami“ do Hradčan. Ten název nám ne nadarmo připomněl Prahu, kde jsme hostovali vloni. Stejně jako Národní divadlo, tak i obyvatelé Hradčan v čele s panem starostou Láďou Medkem nám otevřeli svou náruč a svá srdce. Jeviště v kulturním domě bylo sice menší, než na jaké jsme zvyklí a opona se musela rozhrnovat ručně (což ovšem mělo také své kouzlo a dva herci-policisté o roli navíc), ale sál připomínal sokolovnu, takže jsme tam byli hned jako doma. Připravili jsme se na „polní“ podmínky, protože nám bylo kvůli obsazenému hotelu v blízkém Tišnově nabídnuto přenocování v místní školce. Pobavila nás představa, jak srážíme k sobě postýlky a leháme si napříč! Ve skutečnosti jsme ovšem jen odsunuli dětský nábytek ke stěnám a s pomocí spacáků a karimatek vytvořili útulný „Matrazenlager“.
To byla ovšem hračka oproti stavění kulis, které byly sice velmi krásné, ale tentokráte výjimečně těžké! Naši herci jsou ovšem naštěstí velmi šikovní a technicky nadaní. Ukázalo se také opět jednou, jak je užitečné, když je obsazeno tolik mužských rolí!
Jsme už docela sehraná parta, takže po vydatném obědě v „naší“ malé hospůdce, která se nachází úplně ideálně naproti kulturnímu domu, zbyl čas i na zkoušku. Ta byla nutná hlavně proto, že jsme jednu roli z důvodu zaneprázdnění Jirky museli přeobsadit. Je to už druhý záskok v dějinách našeho divadelního spolku a musím říct, že František zahrál naprosto suverénně! Představení začínalo v 18 hodin a ani pan starosta netušil, kolik přijde lidí, protože divadlo se v Hradčanech nehraje. Byli jsme mile překvapení, když jsme viděli, jak se sál plní. A hrálo se nám krásně – není divu, hráli jsme „Jezinky“ po Vídni a Kroměříži už potřetí! Diváci nám potleskem dali najevo, že se jim představení líbilo a nás naplnil omamující pocit velkého ulehčení. Po představení jsme se sesedli s místními, užívali si nachystaných dobrůtek, které nám hostitelé připravili a zapíjeli pivem jako křen! To lze hradčanským opravdu závidět – čepované pivo v bufetu! Vlastík se pak chopil jedné kytary, starosta Láďa druhé a třetím v partě byl kontrabasista Přemek. Předvídavě jsme si s sebou vzali zpěvníky, a tak došlo na všechny známé a neznámé písně.
První skupina umdlévajících se poté odebrala na karimatky o půl druhé, ti poslední přišli až za ranního kuropění. Ráno byl ovšem už o půl deváté budíček, protože jsme měli podmínku být ve Vídni už po poledni, abychom kulisy včas uklidili do sklepa. Musím tu moji bandu omladinářskou pochválit – všichni byli pilní, disciplinovaní a nikdo nepil přes míru. Celý náš pobyt v Hradčanech doprovázela radost. Radost z toho, že jsme zahráli dobré představení, radost ze společného konání a radost, že jsme poznali dobré lidi, kamarády.
My dámy jsme galantně dostaly po růžičce a každý jsme si ještě vysloužili při odjezdu pořádnou šrůtku domácího uzeného, protože jsme ho nestačili zkonzumovat večer. Ty naturálie už sice zmizely v našich útrobách, ale červenou růžičku mám ještě na okně a když o ni zavadím pohledem, pohladí mě hřejivá vzpomínka.
Anička Vaďurová
|
 |
 |
||||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
 |
 |
|
||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
 |
 |
|
|||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
 |
 |
|
||||||||||||||
 |
 |
 |
|
||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
 |
|
||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
