Tenkrát v San José

Už jste si někdy udělali výlet do San José?! Že ani nevíte, kde to je?! Prý za Velkou louží. Ale nebudu vás dále napínat: zavedl nás tam režisér Zdeněk Homolka s herci z Vlastenecké omladiny ve své western-komedii Tenkrát v San José, zahrané dne 22. dubna v sále školy Komenský.

Téměř dvouhodinový výlet jsme odstartovali v Paříži. Stálým divákům již známé kankánky se patrně začaly nudit a tak se rozhodly hledat štěstí na Divokém západě. Holkám to tedy slušelo a k již známým tanečnicím Aničce Vaďurové a Petře Pěškové přibyly ještě divoké a zářící kankánky Martina Kasanická a Katka Andrejsová. Kromě špetky kankánu nám později kouzelně zatancovaly country taneček a ještě si pořádně „zarajtovaly“ na mustanzích alias statných klukách v báru. Zkrátka byly to dívky přičinlivé, jaké najdete jen u nás na Starém kontinentě.

Pak se objevili zpívající gauneři s kytarou a bendžem Vítek a Jirka Čechovi. Oba lupiči se chystali zase jednou „udělat kasu“. Tedy jako zlodějů a velkých lupičů bych se jich nelekla, ale potvrdili, že muzicírování má rodina Čechových opravdu v krvi. A já si s nimi pobrukovala hezky falešně a potichoučku do taktu.

Dále nás hrobník, další nováček a vystupující nová hvězdička Peter Kubela, zavedl do divokého městečka. Peter opravdu jen chodil s lopatou a zřejmě se  San José může pochlubit nízkou úmrtností, jelikož náš hrobník jen roztahoval nebo zatahoval revuálky. Byl úžasný i bez jediného slova a já jsem se na něj vždy těšila, protože i takovou minirolí dokázal, že je nejen hrobník na pravém místě, ale hlavně talentovaný fešák. Příště ho snad uvidíme už bez lopaty, zato v přímém řečnickém přenosu. Kromě toho chci dodat, že režisérův nápad s revuálkami byl vynikající a velice vtipný.

Dále jsme se ocitli na místě činu. V kanceláři šerifa a starosty u Zdenka Homolky. Zdeněk je jen důkazem toho, že opravdu platí pořekadlo: člověk je tak starý, na kolik se cítí. Já mám často ten  pocit, že je nikdy nestárnoucí bohém k zulíbání a neúnavný nadšenec divadla!  Nejen, že celou hru předělal k obrazu svému a ošperkoval o svůj kouzelný cimrmanovský humor, ale ještě si ji zrežíroval, spolunavrhoval nádherné jevište, výhodně nakoupil kostýmy (docela bych mu i věřila, že po večerech pomáhal  naší nápovědě a švadlence Jiřince s přešíváním sukýnek)  a aby toho neměl dost, tak se obsadil do hlavní role. Ani se mu nedivím nechat se stále obletovat krasotinkami: divadelní milenkou, krásnou Helenkou Novákovou nebo o razítko všemi prostředky usilující Jindřiškou Morizovou. Obě perly jeviště opět potvrdily, že mají nejen krásné vnady, ale i nefalšovaný divadelní „šmrnc“ a talent.  Škoda jen, že náš pan režisér by měl nejradši v den premiéry od všech ženských pokoj a s pořádnou  chřipkou ležel v posteli a sám!

Šerifovi byl stále po ruce další nováček v Omladině, starostlivý Lukáš Andrejs. Lukáš je multitalent a jako vícešerif se opravdu osvědčil. Se svým výborným kozáčkem si jistě získal nejedno dívčí srdce v hledišti!  Pozor, je ještě stále volný!

V baru nás obsloužil Petr Kubát, který  již v dřívějších hrách přesvědčil o tom, že ať vystupuje v jakékoliv roli, dokáže z ní udělat  malý herecký koncert. To samé můžeme tvrdit i o střílejícím Luboši Tobrmanovi. Jsou to zkrátka už omladinářští mazáci!

A o co v celém představení vlastně šlo?! O mazanost gaunerů, kterým se sice povedlo okradnout samotného šerifa, ale nakonec je stihla ruka zákona, o přepadovou kontrolu ze „shora“ až z Washingtonu, o mírnou recesi, když se z očekávaného agenta-šerifa Rexe nakonec vyklubal jezevčík Kikina (která také slavila svojí premiéru bez jediného přeštěknutí), o nepodplatitelnost starosty s kulatým razítkem a o ženskou rafinovanost.

Co zbývá ještě dodat?! Na omladinářském nebi zazářily čtyři nové hvězdičky – bývalí studenti školy Komenský a my jsme rádi, že je máme. Hned mezi nás zapadli a přejeme si, aby se jim mezi námi dlouho líbilo. A ještě jedno přání na příští listopadové představení – takový malý divadelní liják, aby nám pořádně napršel plný sál diváků.

Martina Pfeffer     
05.05.2005