Jak je důležité míti Filipa
Fiktivního a nesmírně nemocného přítele si vymyslel věčně hladovějící mladík Algernon, aby se vyhnul společenským povinnostem u tetičky lady Bracknellové. Jeho dobrý přítel Jack se hned na úvod také projevil jako mládenec všemi mastmi mazaný a s neposlušnými kopýtky na vyhazování. Takže Jack mu říkají doma na venkově, a když se nudí, odjíždí za svým bratrem Filipem do Londýna, kde se pak sám stává Filipem. Že jsem vám pěkně popletla hlavu a vůbec nevíte, o čem to vlastně píšu? Pro pořádek: V sobotu dne 18. listopadu jsem v divadelním sále školy Komenského měla tu čest a se mnou téměř plný sál přiučit se, jak se stát Bunburistou. Do tohoto tajemství mě zasvětili herci z divadelního spolku Vlastenecká omladina v čele s režisérkou Alenou Tobrmanovou v premiéře konverzační komedie, Jak je důležité míti Filipa od Oscara Wilda. Známou hru plnou překvapivých zvratů jsme mohli sledovat na velmi hezky vyřešené scéně. Dojem podtrhovaly dobové kostýmy, které s pečlivostí sobě vlastní upravila všeumělkyně Petra Pěšková, která si tentokráte také sedla do nápovědní budky. Tam byla ovšem téměř bez práce. Samotný děj je pořádně zapletený: Dva mladí gentlemani si pohrávají s pravdou, jen aby do svého poklidného života vnesli trochu vzrušení. Jack si vymyslel bratra Filipa, kterého používá jako výmluvu, aby mohl navštěvovat okouzlující Gwendolínu. Algernon si vymyslel přítele Bunburyho, avšak všechno se začne komplikovat poté, když se vydá za Jackovou mladou a krásnou schovankou Cecílií na venkovské sídlo a představí se jako Jackův vymyšlený bratr Filip. Všechno se začne hatit, když se oba společně ocitnou pod jednou střechou. A to je ten správný čas odhalit, jak je důležité míti Filipa! Musím se přiznat, že tolik zápletek dohromady jsem na jevišti ještě neviděla. Zato jsem viděla herecký koncert čtyř omladinářských nováčků, z nichž tři jsou loňští maturanti gymnázia školy Komenského. Hru otevřeli dva gentlemani, Peter Kubela a Lukáš Andrejs. Protože se jednalo o konverzační komedii, asi si dovedete představit, jak se oběma pánům kouřilo z hlavy. Oba dva své role zvládli perfektně – jak pohybově, tak textově. Ani na chvilku jsem se při jejich dialogu nenudila. Lukáš byl suverénní a přirozený jako starý ostřílený herec-mazák. Zato Peter se blýskal na dálku – nejen potem z jevištních reflektorů, ale určitě i ze spousty našprtaných stránek a ještě k tomu v českém jazyce. Peter je totiž Slovák, a když jsem ho nahlas obdivovala, moji divadelní sousedé mi nechtěli uvěřit. Aby o svém původu všechny v sále přesvědčil, tak se jistě úmyslně přebreptnul v druhém dějství, když se chtěl nechat „pokrstit“. Tajemství bylo venku a o to větší potlesk sklízel na konci představení. Pánové si na svoje bedra vzali tedy pořádnou „kládu“, kterou na ně naložila režisérka Alena Tobrmanová. Alena, ostatně jako při každém svém představení, potvrzuje stále více, že je nejen skvělá režisérka s dobrou rukou při výběru repertoáru, ale i neméně dobrou herečkou. Přísnou matku Gwendolíny, lady Bracknellovou, zahrála s takovým přesvědčením, že bych ji rozhodně jako tchýni nechtěla – ani s městským domem v nejlepší londýnské čtvrti! Dalšími dvěmi vycházejícími „Superstar“ v řadách Omladiny byly Martina Kasanická v roli Gwendolíny a Katka Andrejsová v roli Cecílie. A že jim to slušelo! Nejen honosné kostýmy, ale i role jakoby jim byly šité na míru. Půvabné, naivní, romantické a milující svého neexistujícího Filipa. Jen příště ubrat na tiché romantičnosti a přidat na půvabné hlasitosti! Po dlouhé době jsme mohli vidět také předsedkyni VO Aničku Vaďurovou v akci, v roli vychovatelky Prismové. Tak, jak ji opravdu neznáme: přísnou, ráznou a velice pedantickou. Svoji úlohu zahrála výborně, protože v „civilu“ (díky Bohu) taková opravdu není, i když bychom ji takovou ve spolku občas opravdu potřebovali! Ještě nesmím zapomenout na osvědčené a ostřílené herce. Na Jirku Čecha v roli kanovníka, která mu neobyčejně slušela. Klidně by mohl pomýšlet na změnu zaměstnání. A na sluhy Zdeňka Homolku a Luboše Tobrmana, kteří byli kouzelní, zkrátka opravdoví nažehlení sluhové s anglickou nonšalancí. Ovšem v těchto případech změnu povolání raději nedoporučuji! V sobotu na divadelních prknech nakonec všechno dobře dopadlo. Nadšený potlesk od diváků, dlouho trvající oslava ve velké klubovně a nadcházející repríza u Sokolů v Kroměříži. Tak co, moji milí čtenáři, máte pořád ještě chuť stát se Bunburistou? Ale život nám často píše jiný scénář: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až… Však už sami víte!!!
|
 |
 |
||||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
 |
 |
|
||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
 |
 |
|
|||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
 |
 |
|
||||||||||||||
 |
 |
 |
|
||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
 |
 |
|
||||||||||||||
 |
 |
|
|||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
 |
|
||||||||||||||||
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|