Vlastenecká Omladina na „Koncertě“
ve Stavovském divadle

Musím se přiznat, že jsem jel do Prahy na představení ochotnického vídeňského souboru Omladina s nepříjemným pocitem, že i když se mi to nebude líbit, budu muset napsat pochvalný článek.

Jenomže, ono se mi jejich vystoupení ve Stavovském divadle opravdu líbilo a tak, bude-li Vám vážení čtenáři připadat, že chvály je moc, tak je to vskutku proto, že si to Omladináři zaslouží.

Když jsem zval Květu Fialovou na představení, zhrozila se za ně a řekla: „To jeviště je velké jako kráva“. Řekla to ovšem s jistou úctou nad tím, že si ochotníci z Vídně troufají. To tedy ano! Sáhli si pro vavříny na jevišti nejen velkém, ale také slavném. Kdo všechno na těch prknech stál, jací velikáni české kultury! Mozart zde dirigoval premiéru své opery a i omladináři si mohli stejně jako on říci: “Moji Pražané mi rozumějí“.

V případě hry od Hermanna Bahra, Koncert, to nebylo nic divného, hrála se v češtině a Omladina ji hrála dobře. Zcela vyprodáno asi nebylo, ale přízemí bylo téměř zaplněné. Na Omladinu se přijeli podívat věrní fanoušci z Rakouska a přátelé snad z celého světa. Není divu, při takové slávě je třeba být.

Úměrně k tomu, kolik bylo v hledišti diváků, byla také velká tréma účinkujících. Generálka měla svá slabá místa a tak se podle divadelního pravidla dalo očekávat, že se premiéra vydaří. Před představením jsem zaslechl, že první obraz je slabý, a tak jsem byl nervózní za herce.

Profesor hudby a velký záletník, ženami obletovaný Gustav Heink, v suverénním podání Vlastislava Janči, odolává úspěšně obdivu svých žákyň a dam a odjíždí na koncert. Koncert je záletný výlet s jednou z nich, což prokoukne Eva Gerndlová, roztomile zahraná Nikoletou Juhászovou. Ta se rozhodne záletnou manželku Delfínu, skvěle interpretovanou Janou Kubátovou, prásknout u jejího manžela

Dr. Franze Jury, přesvědčivě zahraného Františkem Kalouskem, jehož nenapodobitelný akcent figuru pěkně ozvláštnil. Jindra Morizová, Anička Vaďurová a Petra Pěšková s opravdovou grácií a roztomilým půvabem, s důrazem na ženskou rafinovanost ztvárnily další roztoužené a klamané obdivovatelky. Ženský sbor neustále poletující na velkém jevišti divadla ještě ozvláštnil akcent Miss Gardenové v podání Petry Pěškové a na scéně se neustále doslova zjevovala nepostradatelná služtička slečna Wehnerová, vytvořená Katkou Andrejsovou.

Marie, vše chápající a milující žena pana profesora, byla herecky zcela zvládnuta do všech maličkostí bez jakéhokoli pathosu paní Danou Šulovou.

První obraz, ze kterého jsem měl obavy, byl plně v rukou ženské části souboru Omladina, jediný další muž byl nenápadný šofér Jan, hraný Lukášem Andrejsem.Není, jak praví divadelníci, malých rolí, jsou jenom malé a velké herecké výkony. V prvním obraze byly jenom velké role, což ocenili diváci potleskem.

O přestávce jsem zahlédl mnoho prominentních novinářů, např. Evu Střížovskou a Martinu Fialkovou a popovídal jsem si s okouzleným Phdr. Andrejem Sulitkou z předsednictva vlády, který doprovázel na představení svoji milou ženu Lídu.

Ředitel rakouského kulturního fóra Mgr. Persche srovnával obsazení našich ochotníků s hvězdným obsazením, které ve hře viděl ve Vídni a to s paní Hoerbiger a Petrem Weckem. Vůbec z toho srovnání ochotníci z Omladiny nevycházeli špatně a také myslím, že by tito „ochotníci“ mohli být klidně profesionály v mnohém oblastním divadle v Čechách.

Posilněni sklenkou šampaňského jsme se vrátili do nádherných prostor divadla, abychom v pokračování hry byli svědky nálad stárnoucího kočího Pollingera, ztvárněného bravurním Zdeňkem Homolkou a „roztomilostí“ jeho hubaté ženy, zahrané Alenou Tobrmanovou. Pan profesor je na chatě za asistence věrného Pollingera skutečně přistižen in flagranti manželem koketní milenky a je mu dán nůž na krk jeho stále ještě milující ženou Marií. Ta navrhne, aby ti, co se milují, zůstali spolu, tedy Gustav a Delfínka a ona se provdá za mladšího podváděného muže Dr. Juru. Dochází k mnoha situačním zápletkám a jakémusi odhalování charakterů.

Konverzační hry neumožňují mnohdy příliš velké rozehrání situační komiky a tady je snad možné trochu souboru vytknout to, že v nervozitě z prostředí a u vědomí si závažnosti chvíle  nedal dostatečně vyniknout komičnosti zápletky. Diváctvo se však bavilo a smích obecenstva poněkud popírá mou skromnou kritiku.

Jak jsem již řekl, členové Omladiny vůbec nemuseli zdůrazňovat, že jsou „jenom“ ochotníci. Jsou jimi díky tomu, že jsou ochotni obětovat čas a nastudovat hru jenom proto, aby se menšině jednou zahrála, ale jinak v mých očích jsou profesionály právě svojí obětavostí a dobře odvedenou hereckou prací.

K organizaci musím podotknout to, že divák nevidí tu nekončící práci organizátorů a těmi jsou bezesporu manželé Vaďurovi a dovolím si konstatovat, že právě Viktor Vaďura byl mužem, který si zasloužil potlesk na jevišti, neboť on byl tím, kdo zařizoval, rozdával pohodu a nakonec i „financoval“ tento velmi zdařilý výlet do Prahy.

Nejmladší divačka představení byla roční dcerka paní Kubátové Julinka, která se ocitla při děkovačce na jevišti. To je panečku slibný začátek herecké kariéry.

No a závěrem nezbývá nic jiného, nežli předat pomyslnou květinu mladé režisérce Petře Pěškové, jejíž režie byla nejen první, ale díky prostředí vlastně také nejslavnější. Mladí spolupracovníci se rychle adaptovali v profesionální jevištní technice, Lukáš Andrejs převzal ke své roli šoféra ještě i práci inspicienta a Michal Vlasák dobře svítil a rozdával úsměvy nejen své půvabné přítelkyni, ale jaksi se dával všem. Autor hry Hermann Bahr prý věnoval hru Koncert Richardu Straussovi. Asi věděl proč. Kdyby ale znal tyhle profesionální „ochotníky“ z české menšiny, kteří se krásně jmenují Vlastenecká Omladina, jistě by hru věnoval jim.

Jsem rád, že jste mě vzali s sebou a že jsem ten úspěch mohl vidět na své vlastní, již vidící, oči.