Hermann Bahr - „KONCERT“
aneb Narodila se nová režisérka

Který z pánů, mužů či mladíků by nebyl rád úspěšný, talentovaný, neustále obletován obdivujícím něžným pohlavím? Vždyť slovy autora: „Potíž se životem spočívá v tom, že je na světě tolik krásných žen a tak málo času!”. Ať už v jádru duše souhlasíte nebo se příčíte něco takového přiznat, za touto pravdou si už na začátku minulého století stál známý rakouský autor Hermann Bahr, který právě toto věčné téma – manželství, láska a nevěra – zpracoval do své klasické vídeňské komedie „Koncert“, kterou v sobotu 12. listopadu 2005 zahráli herci Vlastenecké omladiny v divadelním sále školy Komenského.

Poprvé si na svoje bedra vzala režii mladá a talentovaná kunsthistorička Petra Pěšková. Petra prokázala velkou trpělivost, obětovala spoustu času k nastudování rolí a zhotovení kostýmů a dokázala dát dohromady skvělé představení, což někdy vyžaduje nervy z ocele.

A co tedy autor v „Koncertu“ líčí?

Populární, stárnoucí klavírista Gustav, kterého předvedl Vlastík Janča,  si rád hraje na neodolatelného svůdce a občas si soukromě „zakoncertuje” s některou ze  svých zaláskovaných  žákyní. Zkrátka Gustav je, jak se v české prosté mluvě nazývá, profesor-sukničkář. Vlastík byl v této roli opravdu neodolatelný a neodbytně se vtírá otázka, kde že se tomuhle umění tak dobře naučil? Upozornění pro všechny fanynky: „Pes, který štěká, nekouše“! A Vlastík jen přesvědčil, že na jevišti  „štěká“ opravdu výborně! Silné byly jeho scény se ženou Marií, kdy jí svou mužskou logikou vysvětluje, proč ji má jedinou rád a závěrečná scéna, kdy se ochotně a rád vrhá do tenat nové lásky.

Když se hned na začátku představení objevily jeho žákyně a obdivovatelky v podobě šarmantní dámy Aničky Vaďurové, Miss Gardenová s roztomilým anglickým přízvukem Petry Pěškové, těžce zamilovaná múza Jindřiška Morizová a nevyzpytatelná Nikoleta Juhászová, hned se bylo  na co dívat. Apropos Nikoleta: Je to naše nová začínající herečka, studentka gymnázia na škole Komenský. Koncertnímu mistru s ženskou rafinovaností okamžitě popletla hlavu a mně osobně se moc líbila nejen svým zjevem a hereckým výkonem, ale také svou slovenskou češtinou.

Jako nováčkové se také představili Kateřina Andrejsová v roli sloužící a její bratr Lukáš Andrejs v bleskové roli šoféra.  I když byly jejich role maličké, napověděly okamžitě, že oba jsou nadaní herci a  mezi nás Omladináře zapadli již od počátečních zkoušek. Lukáš nás o tom později přesvědčil na oslavě ve velké klubovně. Ještě nikdy jsem neviděla někoho tak dokonale a s obrovskou vervou tancovat kozáčka jako jeho. Bravo!

Gustavova  manželka Marie, Dana Šulová, sice tušila, jak aktivně její druhá polovička uvádí klavírní koncerty v soukromí, ale jelikož to byla žena velice moudrá a trpělivá, čekala s odvetou na vhodný okamžik.  Dana nám bravurně předvedla, že dokáže stejně dobře energicky šermovat v roli převlečeného milovníka jako v minulém představení, tak i věrohodně ztělesnit dámu s nadhledem a jemnocitem.

První dějství končí rozsáhlým, ale velice zajímavým dialogem s panem doktorem Jurou, manželem jedné z profesorových vyvolených. V této roli rozebral její představitel František Kalousek všechny nástrahy manželství a i když jsem si později u bufetu vyslechla rozhovor, že právě toto téma je mu bohužel stále ještě cizí, o to více si zaslouží ocenění, protože v dialogu s Danou byl tak přesvědčivý, jako by měl za sebou nejméně dvacet let manželství!

V druhé polovině hry se nám pak představila ona „vyvolená“, paní Delfína, s níž měl Gustav v úmyslu zase jednou soukromě „koncertovat“ v odlehlé horské chatě. Ovšem nebylo jim dopřáno, protože oba „koncertující“ neočekávaně překvapily jejich drahé polovičky. Delfínka, Jana Kubátová, byla ve své roli přímo okouzlující. Plná vášně, citu, zmatené lásky, lehce zranitelná a vlivem událostí také věčně hladová. Janě tato role padla jako ušitá a zvládla ji naprosto suverénně. Mnohým názorně předvedla, že role milenky není ani trošku snadná.

Tomuto debaklu přihlíželi správci chaty – manželé Pollingerovi. Ona, Alena Tobrmanová, v roli vzorné hospodyně, ale hlavně ostražité opatrovnice muže stále „pod parou“ nám jen opět potvrdila, že není malých rolí. On, Zdeněk Homolka, se pro mě okamžitě stal pomyslnou třešničkou na  tomto skvěle upečeném dortě. Hrál jako vždy – hlučný, směšný, plný humoru a přesvědčivý. Je jedno, v jaké roli Zdeněk vystupuje, ale vždy dokáže rozesmát i toho největšího morouse. Zkrátka: třešnička!

Představení se nejen povedlo, ale hlavně líbilo, o čemž svědčil velký a dlouhý potlesk. Všichni herci odvedli opravdový kus dobré práce. A jak na závěr vystoupení zaznělo při předávání kytice pro Petru:  Narodila se nám nová režisérka!

Martina Pfeffer     
19.11.2005