Hostování divadelního spolku v Boleradicích

Jako každý rok, tak i letos, se zúčastnil náš divadelní spolek Vlastenecká omladina s komedií Saturnin jarní přehlídky amatérských divadel v Boleradicích na Moravě. Vždy se na tato představení těšíme, já o to víc, že jsem letos hrála poprvé, a to tetu Kateřinu.
Přípravy byly veliké, protože Boleradičtí patří k velmi náročným divákům. Naši technici v čele s Viktorem Vaďurou již brzy ráno vyrazili, aby stihli postavit kulisy na naši odpolední zkoušku. My dojeli po všech peripetiích se zpožděním.
I nám se vymstilo – Kdo pozdě chodí, sám sobě škodí… – měli jsme velmi málo času na přivítání se.

Avšak Boleradičtí nás náležitě uctili, jak jinak než pohárem dobrého vína, typickým pro tuto oblast Moravy. Byla nám představena nová předsedkyně spolku a po krátkém seznámení jsme museli začít zkoušet na jevišti – Každá zahálka škodí a komu se nelení, tomu se zelení.

Celé divadlo je v Boleradicích jiné, mnohem menší než ve Vídni. Teprve teď začal velký mumraj v dámské šatně. Tanečnice a herečky se tlačily u zrcadel, aby se nalíčíly, učesaly, náležitě připravily. Do toho zaznívaly pokyny inspicientky, kdo má nastoupit na jeviště. Dovedete si představit, jaký to byl chaos. 

Při generálce jsme vyladili poslední detaily techniky, světla, zvuk, oponu, bílou revuálku a napjatě čekali na půl osmou, kdy začínalo naše představení. Mezitím se divadlo hemžilo diváky, bylo vyprodáno. Po obou stranách každé řady byly přidány židle, diváci seděli i na balkoně, kde je stanoviště techniků.

Je půl osmé, poslední zvonění a na jeviště vchází doktor Vlach a Vypravěč. Rozbíhá se poslední představení našeho Saturnina, které jsme v potu tváře nazkoušeli. Všichni dáváme ze sebe maximum, hrajeme pro potěšení nejen diváků, ale i sebe. Vše běží jako po drátkách. Nápověda nemá co napovídat, všichni jsou perfektní.

Divákům se naše hra líbí, stejně tak tanečnice a tanečníci. Až téměř na konci představení přichází malé drama, tanečnice nám nezatáhly revuálku, aby mohl v klidu odejít dědeček a já, jako teta Kateřina si sednout za stůl a čekat na doktora Vlacha. Tak jsem seděla spolu s dědečkem na jevišti, majíc pocit, že tam v tuhle chvíli nepatřím, stejně jako dědeček v noční košili. On už tam být neměl, přemýšlel jak odejít a dostal nekontrolovatelný záchvat smíchu a smáli se i diváci. Věřte nevěřte, byla to prekérní situace, ale nakonec se vše vyřešilo a my mohli pokračovat s doktorem Vlachem v závěrečné scéně.

Na konci představení nás čekal nekonečně dlouhý potlesk, všichni kolegové a kolegyně odvedli skutečně perfektní výkon hodný profesionálů. Aplaus diváků byl důkazem. Anička a Viktor Vaďurovi měli šťastnou ruku při výběru herců a my jim děkujeme za důvěru, kterou v nás vložili. A doufám, že jsme je nezklamali. 

Divadlo v Boleradicích má velmi příjemnou atmosféru, vděčné diváky a milé kolegy z divadelního spolku. Už se těšíme na další, listopadové hostování. A vy, naši vídeňští diváci, se těšte také, na podzim uvedeme komedii Dva na kanapi, která je plná vtipných scén a zápletek.

Ella Hrubá, alias teta Kateřina