Výlet do neznáma aneb

VOmladina na dobrodružné stezce

     V neděli 30. května bylo v Čechách po volbách do parlamentu a ačkoliv jsou volby tajné, ochotně vám všichni přiznali, komu dali hlas. V mém okolí to jednoznačně vyhrál kníže Schwarzenberg. Za prvé proto, že je bohatý a nelze ho zkorumpovat, za druhé proto, že je bohatý a nemusí krást.

Výletníci v Bad Tatzmannsdorf
(nebo v Rusku?)

    Ale to už bylo a volby dopadly jak dopadly. Nás ovšem nejvíc zajímalo, jak tuhle neděli dopadne počasí! Čekal nás totiž dlouho toužebně očekávaný "Výlet do neznáma". Organizátorka Alena Tobrmanová mlčela jako hrob a my jsme v jejím neznámu nechtěli zmoknout! Pán Bůh nás má však asi rád, sprchlo jenom jednou.
   Kde ale  bylo pro nás VOmladináře to "NEZNÁMO"?

Disciplína sekání kosou

První v lázních Tatzmannsdorf v hotelu "SPIEGEL", kde je také manufaktura ručně vyráběných pralinek. Při exkurzi do výroby těchto báječných sladkostí jsme všichni žasli, že ručně vyrobená pralinka má za sebou spoustu hodin technologických postupů a cyklus výroby je třídenní. Že potom nemůže být za pět centů je jasné, ale i když je dražší, stojí zato, nechat se jí svést. Naše mlsné jazýčky si tu přišly na své, kdo ale nerad sladkosti, může si v recepci hotelu objednat i jiná potěšení: buď ve formě masáže své tělesné schránky anebo se nechat obalit celoplošně rašelinou. To jsme ovšem nezkoušeli, neboť:
   Jaké bylo naše druhé "NEZNÁMÉ"?

Jízda s trakařem

Po půlhodině jízdy autobusem krásně zelenou krajinou jsme zakotvili v Neustiftu an der Lafnitz , v "HEURIGENSTADL", kde jsme zapomněli na předešlé pamlsky a s chutí se pustili do dobrot, které nabízí venkovská kuchyně. Co však následovalo, nebyla odpolední siesta, na kterou bychom byli lépe připraveni, ale – držte se – „Landmatura“! Ano, čtete dobře a jste patrně stejně zaskočeni, jako jsme byli my. Než jsme se zmohli na organizovaný odpor, byli jsme rozděleni  do dvou skupin, dostali slušivé modré, pracovní zástěry a slaměné klobouky. Nejdřív jsme však museli absolvovat „písemky“. Byl to dvoustranný formulář, kde bylo nutno zodpovědět spoustu otázek týkající se hospodaření na venkově, nakreslit důležité objekty jako kuře, krávu (ta byla těžká), mrkev apod., ale také ukázat znalost z jazyka a vymyslet rým. Někomu to šlo jako po másle, někdo si ovšem zoufal a musel opisovat. Od místních profesorů jsme pak byli v terénu přezkoušeni v těchto předmětech: sečení trávy kosou, jízda po dřevěných lávkách s trakařem (udivilo nás, že v místním dialektu to byl Dragatsch!), rozpoznání různých obilovin (to jsme my, městem odchovaná dítka, také opisovali), řezání dřeva pilou "břichatkou" (nikdo se neříznul), dojení krávy (nikoho nekopla, byla z plastu), smažení „Božích milostí“ (svou kreativitou samozřejmě zabodovala Petra), koštovačka továrních a selských výrobků jako je chleba, máslo a slivovice (hádejte, co chutnalo nejlíp!).

Dojení krávy

   Potom byla přebohatá svačina na prkénku a za okny déšť, ale nám to vůbec nevadilo, my jsme hodovali. To víte, taková zkouška dospělosti dá zabrat a jeden vyhladoví.

To je legrace!

   Závěrem bylo vyhodnocení naší "Landmatury". Já měl známky lepší než kdysi na gymnáziu a i kdybych neprošel, rád bych si ten reparát zopakoval. My jsme ale obstáli všichni, takže jsme s čerstvým vysvědčením radostně nasedli do autobusu a v dobré náladě se vraceli zpátky do Vídně. Možná si jednou tam v tom kouzelném kraji uděláme maturitní sraz (když už teď známe to "krásné neznámo").

   Kdo tomu nevěří, ať si vlastním výletem tuto pravdu ověří!

Zdenek