Vltava a VOmladina Každý spolek, který nechce živořit a skomírat, potřebuje k činnosti tažné koně a nevadí, že jsou ženského pohlaví. Tak dvanáct divadelníků VO nasedlo začátkem srpna na spřežení Martiny Pfeffer, která nám báječně zorganizovala víkendový pobyt v jižních Čechách. Jako zlatý hřeb nám pak zajistila sjezd po řece Vltavě na dvou raftech a jedné kánoi od Rožmberka dolů až do Českého Krumlova.
U překladiště dřeva na břehu Vltavy při spouštění na vodu měli strach v očích snad jen ti dva psíci Beny a Fridolín, zatímco ostatní dělali juchů a pózovali digitálním kamerám. Vždyť bylo tak krásně!
Natěšeně jsme nasedli do těch dopravních prostředků a trochu zmateně pádlovali nalevo i napravo, dokonce i směrem Lipenská přehrada, ale potom jsme se nechali unášet řekou po proudu dolů, jak bylo plánováno. Provoz na řece houstnul a náhle jsme byli na říční dálnici. Tolik raftů, kajaků a kánoí jsem v životě neviděl. Vlastně by se i pro vodáky měla v rádiu vysílat zpráva o dopravní situaci!
Pluli jsme však mírně, spokojeně a ve zdraví přečkali, i když mokří, nástrahy vorových propustí. Pouze u posledních jezů chtěl nějaký vodník erotoman vidět naše dvě slečny v kánoi pod vodou, což se mu také podařilo. Striptýz se ale nekonal, holky měly záchranné vesty, a tak uplaval jenom klobouček a teniska. Obojí se však šťastně našlo.
To, co nepotkáte na žádné splavné rakouské řece, jsou úplně primitivní bary na vodě, kde od minerálky, piva, vodky a kofoly nabízí i specialitky jako je mojito! Ovšem ceny jsou jako v Paříži u Maxima, a tak není divu, že mnoho plavidel si takové zásoby vezlo s sebou. Někteří si lahvinky uvazovali na provázek a táhli je za sebou jako ocásek, což v nás vzbuzovalo uličnické myšlenky na odstřihnutíJ Když se pak jednalo o čistě mužské osazenstvo, dali by ve čtyřech při testu na alkohol dohromady jistě hodnotu osm!
Po pěti hodinách plavby na té krásné řece jsme udolali 27 kilometrů a vlivem nezvyklé pádlovací únavy šli po večeři spát. Žádné tanečky, disco nebo ponocování, to vše nám nahradila procházka po kočičích hlavách ulic Českého Krumlova, kde - i když máte otevřené oči dokořán - stejně neuvidíte všechno.
Neděle byla volným dnem, vidět zámek, muzeum nebo navštívit kostel záviselo na každém z nás. Na rozloučenou jsme se sešli na obědě v restauraci v pivovaru, cenově i kuchyní asi tím nejlepším, co jsme v Českém Krumlově poznali.
A celý příjemný dojem korunovala závěrečná výborná káva v Café Lavazza. Tu nám osladila svým milým přístupem půvabná servírka, která nejen ochotně přinesla vše požadované, ale i vodu pro našeho vyprahlého Fridolína.
Tím skončil ten krásný víkend v Českém Krumlově. A víte, co jsme si řekli? Příští rok – stejné místo, stejný čas! Vltavo AHOOOJ!
|
