Když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap...

...tak mají báječnej život plnej báječnejch dní bez útrap,
celý den jen tak sedí a popíjejí Chateauneuf du Pape,
když si báječnou ženskou vezme báječnej chlap!

My jsme byli účastni a svědky, když si 12. července 2008 vyměnili prstýnky a svatební slib  František Kalousek  a Petra Pěšková. Byla to velká svatba v české menšině a svatí patroni shlíželi laskavě z oltáře kostela Nejsvětějšího Vykupitele na Rennwegu na tyto dva lidičky, kteří své životy spojili právě tam.
My omladináři jsme touto svatbou žili už celý rok, protože jsme zpovzdáli sledovali nákladné přípravy naší místopředsedkyně a režisérky, která celou organizaci vzala do svých šikovných rukou. Nepřekvapilo nás, že chce šít šaty všem družičkám a vestičky chlapečkům, že sama s pomocnicemi a budoucím manželem vyzdobí květinami kostel i místnosti spojené s agape. Ale nakonec si navrhla a za podpory švadlenky Jiřiny sama ušila i modelové svatební šaty a nechybělo moc a upekla si i vlastní svatební dort! Za tuto svoji píli byla hojně odměněná a novomanželé Kalouskovi na svůj svatební den mohou vzpomínat jako na splněný sen.

Obřad v kostele začínal ve 13 hodin a když vystoupila krásná nevěsta s tatínkem z bílého Rolls Royce, byl už kostel zcela zaplněn příbuznými, přáteli a všemi, kteří chtěli být u toho, až se dlouholetý mládenec František vzdá všech dívek a žen pro tu jednu jedinou, svou vyvolenou.
Malé družičky a jejich kavalíři vážně a důstojně kráčeli průvodem k oltáři, aby tam uvedli ženicha s nevěstou. Svatební obřad doprovázely z kůru krásné zpěvy našeho „Drobečka“ Vladimíra a kamaráda nevěsty Andrease. Novomanžele také potěšili orlové Vítek Čech se sestrou Slávkou, kteří jim zazpívali "Spoj nás v jedno, pane". Po svatebním obřadu se mší svatou se ubíral průvod, který opět otvíraly malé družičky a družbové, středem kostela  k východu. Družičky novomanželům sypaly na koberec z košíčků růžové lístky, aby se jim po nich hezky vykročilo do společného života. Venku před kostelem pak čekalo překvapení:
Špalír, ve kterém s růžemi v rukou vzdávali hold svým členům omladináři, který pak přešel hned v další, kde s hoblíky vzdali čest Františkovi a jeho novomanželce kolegové truhláři ze školy. Omladináři na konci svého špalíru odevzdali společný dárek: Dřevěnou krabici, oblepenou fotkami z divadelního činění obou novomanželů, naplněnou dárky a přáními. Nechyběl ani chomout pro ženicha s patřičným komentářem od Zdeňka a malá legrácka od Olinky. Velký transparent vypovídal o tom, kterak si jeden sokol sličnou orlici klofnul... Pracovní kolegové byli na novomanžele přísnější, u nich musela na konci špalíru nevěsta velkým hoblíkem ohoblovat prkénko. Petra se k dílu ovšem postavila bez bázně a suverénně hoblovala, jako kdyby nedělala nikdy nic jiného. Inu, zlaté ručičky! K tomu všemu vyhrávala Bohemie, objednaná Františkovou sokolskou jednotou 12/15 a já si uvědomila, jak se nám to, aniž bychom se předem domlouvali, podařilo všechno harmonicky skloubit! A pak už se roztrhl pytel s gratulanty, nádherné kytice musely být odebírány, aby pod nimi nevěsta neklesla a slunce, které do té chvíle nemilosrdně pražilo, se najednou schovalo za mráčky a umožnilo tak šťastným novomanželům přečkat tento hodinový gratulační maraton bez úpalu a újmy na zdraví. 
Ve spolkových místnostech JSM v Schützengasse  pak bylo připravené pohoštění, kde nechyběly samozřejmě pravé svatební koláčky a také pivo teklo proudem pro všechny žíznivé krky. Většina lidí, příslušníků vídeňské české menšiny, se mezi sebou znala, takže se rozproudilo živé svatební veselí a radost z vydařeného dne.
Ten pokračoval hostinou pro pozvané v „Benediktinerhof“ ve vinařské vesničce Gumpoldskirchen. V krásném, zastřešeném dvoře, kde byla nádherně připravená tabule pro 120 hostů, zasedli poprvé pospolu František s Petrou jako manželé. Dostali spoustu dárků, přátelé jim zahráli vtipnou scénku a také oba novomanželé dostali za úkol sehrát manželskou dvojici. I zdálky bylo vidět, že František suverénně ovládl situaci, ale však ona se Petra nedá, neboj!
Hudba z Moravy vyhrávala skvěle a všem pro potěšení, k tomu pak byl ve vedlejší místnosti otevřený bufet, z kterého nám přecházely všechny smysly! A v tom také spočívá ta záhada, že jindy netrpělivý a domů spěchající Viktor tentokráte vydržel až do samotného konce a jen občas se jeho spokojená a usmívající se tvář octla v oblouku, vedoucímu do taneční místnosti, aby zkontroloval tančící Martinu a mě. Tajemství bylo vyzrazeno poté, kdy jsme už tancem zemdlené také zavítaly do ztichlé místnosti, ve které trůnil svatební dort a k ochutnání sváděla spousta nejrůznějších sladkých pamlsků, cukroví a výběr sýrů. Viktor se tu projevil jako velký znalec a odborně nás „provedl“ po všech dobrotách, kterými se předtím úspěšně promlsal! Pak si k nám přisedla i novomanželka Petra a tak nějak spokojeně jsme v přítmí na postranních polstrovaných lavicích nechali doznít celou svatební oslavu.
Domů jsme přijeli až za ranního kuropění a s hřejivým pocitem, že se vzali dva lidé, kteří k sobě patří. At´ vás, naši milí Petro a Františku, nikdy neopustí láska, která vás dnes spojuje!

aVa