Kde se bere radost?

V sobotu 17. května 2008 poprvé zavítal rynárecký divadelní soubor s operetkou „Na tý louce zelený“ do Vídně, aby ji zahrál v české škole Komenského.
Byl to krásný jarní den, kdy Rynárečtí už od dopoledních hodin pracovali na kulisách, které svou líbezností okamžitě přenesly divákovu fantazii do prostředí lesních samot i zámeckých sálů.
Toto divadlo se hrálo na počest kulatých narozenin ředitele a hlavy spolku Mirka Kumžáka. Vlastenecká omladina zase chtěla svému věrnému publiku vynahradit absenci operetek, které kdysi také hrávala. Představení bylo naplánované i s následovným posezením ve velké klubovně, aby měli diváci i Omladináři možnost setkat se s herci a prožít s nimi divadelní dozvuky. Už v hledišti jsem si všimla, jak lidé radostně a vesele reagují na všechny zápletky a při scénce s „Radeckymaršem“  dokonce tleskalo publikum do taktu úplně stejně jako při novoročním vídeňském koncertě! Rynárečtí ve Vídni sklidili velké ovace, jen škoda, že nebylo vyprodáno jako v Rynárci – divadlo by si to bývalo zasloužilo!
V klubovně se potom sešla srdečná společnost a českým muzikantům, kteří i celé představení „live“ doprovázeli, se podařilo vylákat na parket i starší diváky, které jsem tančit nikdy předtím neviděla. Celý divadelní sál i velkou klubovnu prolnula ten večer radost…
Rynárečtí přivezli s sebou i DVD-nahrávky a jednu jsem dostala od Mirka darem. Přivezla jsem ji na Moravu mé 90-tileté mamince, která je už trvale upoutaná na lůžko. A také moje maminka sledovala děj s rozzářenýma očima a přizvukovala veselým písničkám svého mládí.
A jak to teď u nás vypadá? „Na tý louce zelený“ je na programu každý den, zatím jsme  u čísla 6!
Děkuji Rynáreckým za radost, kterou darovali vídeňskému publiku i mé mamince! Děkuji jim za jejich námahu a obětavost, kterou uměli tak zázračně proměnit!

  Anička Vaďurová/červen 2008