Na tý louce zelený
aneb
V Rynárci je vyprodáno, přijďte se pobavit ve Vídni !

Pan režisér Zdeněk Troška přesně věděl, jaké kvality skrývají jeho amatérští herci z ochotnického spolku Rynárec, když si je přizval ke spoluúčinkování ve filmové pohádce Princezna ze mlejna nebo do komediální trilogie Kameňák. Jak došlo ke kontaktu mezi Vlasteneckou omladinou a divadelním spolkem Rynárec, by bylo na dlouhé povídání. Ale když jsme se dozvěděli, že tento spolek z malé vesničky na rozhraní Českomoravské vrchoviny nedaleko Pelhřimova hraje stejný repertoár jako omladinářští divadelníci, probudila se naše zvědavost. Když pak vyšla najevo skutečnost, že Rynárec nastuduje sice jen jednu hru za rok, zato ji hraje dvacetkrát a na vývěsní štít by si mohl dát výrok: „Do Národního lístky dostanete bez problému, u nás je vyprodáno během týdne!“, proměnila se naše zvědavost v nefalšovaný zájem. A tak  čtyři vyslanci z Omladiny přijali pozvání na jedno březnové představení Na tý louce zelený přímo v Rynárci.
Po vřelém uvítání jsme si hned „padli do oka“. A jak pan Mirek Kumžák, služebně nejstarší člen, výborný režisér, herec a „tažný kůň“ celého spolku s notnou dávkou energie vyprávěl o třiceti zapálených členech spolku, fundusu plném kostýmů, technických možnostech propůjčených od profesionálů z Prahy, podpoře celé vesnice a v neposlední řadě o sponzorech, kteří se sami nabízejí k financování představení, mohli jsme jen v duchu tiše závidět.
Přiznám se, že jsem z generace třicátníků a komedie typu operetek pro mě  není zrovna trhák. Ale vystoupení Rynárců bylo geniální. Od prvního improvizovaného zatroubení na lesní roh, výstupu s koněm!, prasetem! a příjezdu „opravdického“ auta na jeviště až po spadnutí opony. O vysoce nadaném pejskovi ani nemluvě! Hra měla opravdu spád, byla prošpekovaná vtipem, skvělými humornými nápady pana režiséra, známé šlágry Járy Beneše nutily podupávat si do taktu a kulisy i kostýmy skýtaly oku čistou slast. A za vynikající herecké výkony by se nemuseli stydět ani na Národním! Dokonce i početně zastoupené děti (jak praktické, v Rynárci hrají celé rodiny) dokreslovaly půvabně děj hry. Vyprodané hlediště, kde i v uličce stáli diváci, se po celou dobu báječně bavilo a nadšeně tleskalo. A my s nimi! Po představení jsme si ještě dlouho užívali nefalšované, radostné atmosféry a spolu s místními oslavili padesátiny jednoho z herců.
Že určitě přeháním?! Věřte mi, ani trošku. Přijďte se přesvědčit sami.  Jelikož pan režisér nedavno oslavil kulaté narozeniny a spolek slaví dvacáté výročí od znovuobrození staré divadelní činnosti ve vsi,  uvedou rynárští nadšenci svoji dvacátou reprízu již zmíněné komedie

A my si jen vřele přejeme,  aby i u nás ve Vídni bylo zaplněno poslední místo v sále a pamětníci si připomněli, jak takhle hrála a zpívala ty jejich oblíbené operetky i naše domácí Vlastenecká omladina.  A těm mladším vzkazujeme, ať se tak skvěle pobaví,  jako jsme se bavili my v Rynárci!

Za Vlasteneckou omladinu
Martina Pfeffer/jednatelka