Návod na dobrou náladu
aneb
Víkend s Martinskou, oslavou Sokola a Čajem o páté

Motto: „Není nutno, není nutno, aby bylo přímo veselo, hlavně nesmí býti smutno, natož aby se brečelo...“
...tak o brekotu nemůže být v mé následující reportáži ani slova, ale zato o mém veselení po jeden opravdu vydařený víkend. Nechám vás tedy nahlédnout do mého soukromého deníčku:
Moje veselá odysea začala v pátek večer 7. listopadu v  tělocvičně ve Steinergasse. Tam si totiž Vlastenecká omladina (kam už také šest let patřím) přesunula svoje listopadové schůzování dílem z nutnosti, dílem z praktických důvodů. Po organizačních přípravách na nastávající divadelní představení jsme tak tentokráte ukončili naši schůzi nezvykle tanečně - Martinskou zábavou, pořádanou našimi přáteli ze Sokola 16./18. Nálada byla skvělá, tancovali jsme při muzice ze Znojma, pojídali skvělé chlebíčky a dobré dortíky a taky jsme se vynasmáli u tomboly. No, uznejte sami, komu z vás se už podařilo vyhrát  z deseti losů tři ručně vyšívané obrázky s květinkami? Asi málokomu, co?! A představte si, že právě novomanželka Petra získala tuto opravdovou trefu do své právě vzkvétající domácnosti! Inu, osud dobře ví, komu co nadělit! A jako režisérka příštího divadla bude mít o ozdobení stěn postaráno. Ovšem hlavní cena, martinská husička, nám o vlásek unikla, takže na šanci společných husích hodů si zase musíme rok počkat!
V sobotu 8. listopadu se o moji zábavu zasloužili opět sokolové, tentokrát z jednoty Sokol 12./15., kteří velkolepě slavili svoje 120. kulatiny. S dcerkou Barborkou jsme se nechaly nejdříve bavit v provizorně připraveném loutkovém divadýlku. Musím se přiznat, že mě zpočátku zarazil zvolený repertoár, naprostá dětská klasika snad ještě z dob kočovných divadýlek, se starými marionetami a původními texty, které si určitě ještě pamatuje moje babička. Statečný kašpárek však ihned zavedl děti do pohádky o dobru vítězícím nad zlem a já mohla později při osobním rozhovoru obdivovat nadšení a zapálenost ochotníků z pražského Sokola.
Poté jsme se zúčastnily samotných oslav v sále, které probíhaly velmi slavnostně v  režii starosty Františka Kalouska. Nebudu vám ovšem nic namlouvat, již po krátkém projevu o historii Sokola se moje čtyřleté zlatíčko dožadovalo svačiny, a tak jsme si vychutnávaly působivý kulturní zážitek z krátkého klavírního koncertu s příchutí podzimních jablíček. Na závěr nás ještě vzpružili kočičky a kocourkové z muzikálu Cats, malí akrobati na trampolíně a tancující sličná děvčata – všichni jako slibná budoucnost Sokola. S Babulou šili všichni čerti nejen při pohledu ukázkového cvičení dětí, ale hlavně při vyhrávání dechové kapely, která nás pak vyprovázela domů. Opravdu nezapomenutelné odpoledne, které  zanechalo v jedné malé dušičce určitě kousek motivace do budoucna.
Neděli 9. listopadu jsem začala zcela tradičně jako dobrá hospodyňka, a to kuchtěním bramborového salátu a pak zdobením pravých českých chlebíčku pro Čaj o páté, pořádaný mojí domovskou Omladinou.
Možná se již rozkřiklo, že pro malou účast na straně jedné a časovou vytíženost na straně druhé se uvažuje o ukončení těchto čajových dýchánků koncem tohoto roku. A snad právě proto se tentokrát velká klubovna v české škole téměř zaplnila dychtivci po tanečním parketu či jen tak po posezení s přáteli. Tanečnice Erika se nás opětovně pokusila zasvětit do umění salsy, při níž se ovšem ukázala být malá Barborka rozhodně šikovnější než její poněkud „zdřevnatělá“ mamina. Tak jsme všichni strávili společně příjemný nedělní podvečer v dobré náladě.

Martina Pfeffer