Ať žije výlet!

Jo výlety, na ty nás Omladináře užije! I když nás v neděli 20. května (ke své vlastní škodě) jelo pouze dvacet, znamenal právě tento výlet pro všechny zúčastněné nezapomenutelný zážitek. Protože tradice dovoluje pokladníkovi nebo jeho zástupci zavézt lidi „do neznáma“, netušil nikdo předem, že si svůj oběd bude muset každý „vysloužit“! Petr Beran nás totiž odvezl až za Gloggnitz do Trattenbachu k dvěma rybníkům, naditým rybami. Než jsme stačili překvapením zavřít pusu, už každý držel v ruce udici a byl zaučován do umění rybářského. K vybavení patřil i podběrák, kyblík, dřevěný kolík, nad kterým jsem dumala, jestli je to ta pověstná „palice“ a hadra. O tyhle detaily jsem se ale až tak nezajímala, protože jedno jsem s určitostí věděla: žádnou rybu nezabiju, i kdybych měla na výletě hladovět! Původně jsem nechtěla ani chytat, ale pak mi byla udice i s návnadou (kukuřice) vložena do ruky a než jsem se nadála, už jsem stejně jako ostatní rybařila. Kolem mě se začaly plnit kyblíky a chycené ryby byly přeměřovány a zapisovány za účelem vyhodnocení soutěže o největšího pstruha, kterou nakonec vyhrál Zdenek Homolka. Jen moje rybky byly nějaké mazané, kukuřičku lstivě okusovaly a nechaly mě marně hypnotizovat splávek. Jednou se sice zdálo, že se nějaká potvůrka zakousla, ale podařilo se jí včas uprchnout. Petrovi se nakonec mé nešikovnosti zželelo. Přinesl prominentní udici s nějakou rybí lahůdkou a předal mi ji s povzbudivými slovy: „Na to chytneš rybu do patnácti vteřin“! Poctivě a s novou nadějí jsem počítala do patnácti, pak prodloužila do padesáti... Mé slavné rybaření v Trattenbachu skončilo poznáním, že já, jedinečná rarita, nejsem schopná z hemžícího se hejna pstruhů jednoho vytáhnout! Nakonec se slitoval Míša a zajistil mi oběd svým druhým úlovkem.

Kolem rybníků byla nádherná příroda, zelené louky a stráně, v pozadí kopce a celý areál obtékal potok s křišťálově čistou vodou. Můj jezevčík Fridolín tam měl eldorádo - samým vzrušením skákal do rybníka, když uviděl rybku v podběráku blízko břehu a  potok ho lákal zase k brouzdání. Nebyl tam sám, k polednímu se areál plnil rodinami s dětmi, pro které tam bylo i dětské hřiště a všude panovala pohoda a radost z krásného, slunečného dne.

Naše ulovené rybky nám v restauraci upekli na rožni a my jsme se pak vydali autobusem na druhou zastávku do vinného sklípku v Gumpoldskirchenu. Tam jsme při sklence dobrého vína nechali tento den harmonicky doznít a domů jsme se vraceli uvolnění a příjemně unavení.

Všichni jsme se dohodli, že pasujeme Petra na dvorního pořadatele výletů
Vlastenecké omladiny – u něj jsme v těch nejlepších rukách!

Anička Vaďurová     
28.05.2007