| |
Tancuj, tancuj, vykrúcaj
aneb jeden neobyčejný Čaj o páté
Začíná podzimní čas, sluníčko odmítá svítit každý den a my se musíme vypořádat s rozmarnostmi počasí, na které v létě pozapomínáme. Podzim ale skýtá i mnohá kulinářská potěšení a právě teď nastal čas burčáku. Radostně jsme tedy vezli do školy tři dupláky tohoto skvostného moku, abychom zpestřili nabídku bufetu k Čaji o páté. Dovezli jsme ale jenom dva, tomu třetímu se podařilo vylít se do plstěné výplně kufru našeho auta.
Zářijový Čaj tedy začal mírným rozladěním, které se ale rázem rozplynulo, když po úvodních básních Jaroslava Seiferta v podání Petera Žaloudka zazněly první tóny tanečních melodií, zvoucích k tanci. To manželé Seďovi přišli zahrát na omladinářský Čaj a přispět svou hudbou k tanečnímu prožitku návštěvníků. Klubovna s námi ještě nezažila tolik vášnivých tanečníků a nadšení dospělo k svému vrcholu, když se ze skromně u dveří postávajícího muže vyklubal známý virtuoz Svatopluk Čech, který na svůj saxofon zahrál několik jazzových a swingových čísel.
Všichni, kteří na Čaj možná přišli obtížení starostmi, na ně na pár hodin mohli zapomenout – ve velké klubovně české školy panovala radostná nálada a s Luďkou Seďovou jsme se dokonce při tanci Sirtaki přenesli i do slunného Řecka. Není divu, že se k deváté hodině nikomu nechtělo opustit tyto blažené chvíle společně prožívané radosti a také ovace, vzdávané všem třem hudebníkům, nebraly konce. Děkujeme Luďce a Janovi Seďovým a Sváťovi Čechovi, že nám zářijový Čaj tak ozlatili. Všichni, kdo tam byli, budou rádi a dlouho vzpomínat! Jen měl Viktor na zpáteční cestě domů obavy, aby nás nezastavila policie, protože se v těsném autě cítil přiopitý výpary z burčáku. Ale kdoví, co ho tak omámilo! Možná, že přece jen ten swing!
Anička Vaďurová
|
