Bylo - nebylo

aneb
Omladinářský recept proti špatné náladě!

V neděli 14. října jsem si užívala doslova pohádkového dne. Z „růženkového“ spánku mě sice neprobudil fešák-princ, nýbrž snad zlatý vlas děda Vševěda s moudrou výzvou nezahálení v posteli. A den začal slibně jako v „Ubrousku prostři se“ -  pohádkovou snídaní, kterou jsem si opravdu  vychutnala u velice pohostinných přátel.

Co však s načatým odpolednem-večerem? Pohádko pokračuj, prosím! Aha, už to mám - druhá neděle v měsíci, v uších příjemná taneční hudba, chuť na dobrotu jako od maminky! Moje pohádka měla tedy pokračování na Čaji o páté, ve velké klubovně české školy spolku Komenského.

Hned při vstupu jsem si chvilku připadala jako Popelka na bále.  Sál plný dobře naladěných hostů, které sice nekrášlily honosné roby, zato spokojený úsměv. Kolem pobíhalo dokonce pár malých skřítků, včetně mojí dcerky. Úvodní čtení z knížky Karla Čapka o T. G. Masarykovi v podání pana Koláře připomnělo českého velikána a jeho výročí a  kdo si chtěl svoji pohádku o Popelce trošku zmodernizovat, ten se přidal k naší Kudrlince-Erice, jež nás krok po kroku  zasvěcovala do rytmu salsy. Přislíbila, že si na příští listopadový Čaj pozve i tanečníka Martina z Brna, aby salsu předvedli ve své perfektní podobě a že nám všem peciválům ukáží něco ze svého tanečního umění-vrtění. Pro nás to ovšem bude výzva: učit se, učit se, učit se a konec pohádky o líném Honzovi!

Po Čaji jsem si  jen podala ruku s Večernicí a usnula jako Růža Šípková. A kdo tvrdí, že pohádky jsou jen pro děti, ten ať se přijde přesvědčit o opaku u tak trošku pohádkové komedie Sto dukátů za Juana v sobotu 10. listopadu anebo na Čaj o páté 11. listopadu, kde poprvé překvapíme také novým kulturním pořadem. Dobrý recept, jak zahnat dědky Fujaváky či nastávající podzimní špatnou náladu!

Martina Pfeffer     
13.11.2007